Tomáš Tichák

Letmo do Anglie

Vznášel jsem se nad Lamanšským průlivem a vzpomněl si na Alberta Einsteina, který vysvětloval, proč právě on vymyslel teorii relativity: „Protože normální mládenec se nezatěžuje přemýšlením o problémech prostoru a času. Na takové věci si udělal názor už jako dítě. Můj intelektuální vývoj byl však zpožděný, což způsobilo, že jsem se začal trápit prostorem a časem, až když jsem dospíval.“

Opožděný jsem nebyl a vůbec už ne geniální v žádném věku, přesto je tu podobnost. Když vidím znuděné pasažéry, většinou mladé, moc rád bych jim sdělil zkušenost z časů, kdy výlet i do „spřátelené“ země představoval frontu na přílohu k občanskému průkazu na zamřížovaném oddělení VB, složité vyplňování celního prohlášení, a pak jste přesto mohli skončit na hranicích osobní prohlídkou a očicháváním vlčáky, případně posazením do zpátečního vlaku pro nesprávnou délku vlasů. I to se stávalo. Dostat se za železnou oponu bylo pro nás, šedou zónu, nadosmrti vyloučené.

Teď si člověk namátkou otevře atlas a vydá se na letiště. Vznášet se jen tak nalehko a za pár peněz deset kilometrů nad oblaky tisícikilometrovou rychlostí! My zaostalí staří máme výhodu, že se můžeme dětinsky radovat. Nevyvodíme z ní sice žádnou teorii, ale zažíváme ono Heuréka!

Takže třeba... Liverpool. Boeing prudce dosedá a tvrdě poskakuje na ranveji letiště Johna Lennona. A zas vzpomínka. Začátkem listopadu 1989 jsme s kamarády cestovali konspirativní oklikou do Vratislavi. Přes Lužické Srbsko. Rozbitá cesta kolem zapáchající elektrárny Schwarze Pumpe. Byla to pro některé z nás první a hned i poslední návštěva NDR. A teď mám já první a poslední příležitost nahlédnout do evropské Anglie, která se má za pár měsíců vzdálit a odcizit.

Ano, vznést se a letět, kam se mi zlíbí, za hodinu a půl se ocitnout v jiném světě, je moc pěkné. Ale co vlastně tam? Bedekry jsou dokonalé a zbytek je na internetu. Pochyboval jsem. Ovšem, Merseyside, aglomerace kolem ústí řeky Mersey, je taková, jakou jsem si představoval. Celé čtvrti řadových domů z červených cihel, kostely pochmurné jako z anglických detektivek – kromě římskokatolické katedrály inspirované jakoby vědecko-fantastickým filmem.

A řeka jak Labe v Hamburku, ne tak široká, ale blíž k ústí, takže i sem zaoceánské lodě snadno vplují. Dojdeme k pomníku Titanicu, na kterém se ale dočteme, že je pomníkem všech lodních neštěstí a že R. M. S. Titanic sice měl Liverpool na štítu jako domovský přístav, nebyl zde však postaven, na osudovou plavbu se odtud nevydal, ba ani tu nikdy nebyl! Ale i to bych se dověděl, kdybych četl v průvodcích pořádně, tak jako jsem se dočetl o Albertově doku, budovách Tří grácií nebo o fantastických zvířatech Liverbirdovi v městském znaku či tvoru zvaném SuperlambBanana postávajícím v ulicích.

Nejvíc soch, nápisů a pamětních desek mají ovšem Beatles a postavy z jejich písní. Eleanor Rigbyová jako bezdomovkyně na lavičce hned za rohem Mathew Street, centra beatlemánie celého světa. Živá hudba z denních i nočních podniků, počínaje Cavern Clubem, sem doléhá nepřetržitě a Eleanor zde znaveně klímá „na památku všech osamělých lidí“, se skloněnou hlavou, v ruce síťovku s mlékem, na lavici kus chleba v novinách oznamujících rozpad skupiny Beatles.

Proč chodit všední Panny Lane, jíž táhne vítr, či k parčíku Strawberry Field, když stačí pustit si doma hudbu do sluchátek?

A přece něco. Do všech těch vlastně nezajímavých míst se sjíždějí davy všech ras a věkových skupin, obcházejí je, fotografují a přemýšlejí, jak je možné, že tak úžasné věci se rodí z všednosti. A zjišťují, že je to sice neřešitelné, ale zcela jistě blízké hlubokému smyslu světa.

Ještě jedno poznání jsem ve vzdalující se části Evropy učinil: obyvatelé jsou milí, vlídní a přátelští. Jistě ne všichni, ale taková atmosféra v Liverpoolu dominuje. Třeba nás bude muset jednou odcizená Británie zase poučit.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 5/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Letmo do Anglie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu