Jazyk
Neuromarketing studuje funkce mozku při rozhodování o koupi produktu. Jedná se o marketingový obor, spadajíci pod neuroekonomii, který sleduje, jak mozek reaguje na určité podněty obsaené v reklamě, značku apod. Pokouší se v mozku najít spouštěč nákupu. Tento obor vyuívá studie, které zkoumají vliv marketingových podnětů na reakce spotřebitele, a to např. koní galvanické reakce, sledování pohybu očí, sledování srdečního rytmu, dýchání nebo elektromyografii tváře. (z cs.wikipedia.org) Ptáte se, jak to souvisí s jazykem? Tento příspěvek je psán z konference Asociace německých studií (GSA), konané letos v Pittsburghu v USA, kde není ani jeden jediný z 325 panelů věnovaný jazyku. Americký trend hovoří jasně – lingvistika se nenávratně přesunula mezi neurovědy, studuje se na přírodovědeckých a technických fakultách a pro potřeby humanitních věd za sebou zanechala (soudě podle převaujících témat konference) pouze rezidua ve formě diskusí o genderu nebo poetice.
Klinická smrt jazykovědy jakoto humanitní vědy se projevuje extrémně právě např. v oblasti marketingu. Pokud dnes vymýšlíte reklamní slogan, vůbec vás nezajímá nějaká gramatická správnost, nad tím spráskne ruce jen pár puristů, kterým se dnes říká grammarnazi nebo většinou #grammarnazi. Pokud bude slogan obsahovat jakýkoli jazykový prvek, který je sice správný, ale většina tzv. cílovky se s ním neztotoňuje, nevyvolá to tu pravou koní galvanickou reakci a nikdo si vás nekoupí.
Ale co třeba obsah sdělení? A teď nemám na mysli jeho vliv na srdeční rytmus a dýchání, ale jeho faktickou hodnotu. Politický populismus je zářným příkladem toho, e o to tu u opravdu nejde. Nejde o splnitelnost ani o návrhy řešení, jde o vyvolání dojmu. Kdy se někde s autem zastavíte v zácpě, musí být z okna vidět billboard pomůu vám z kolony. Otázkou je pouze, který subjekt si tu samozřejmě funkční reklamu zaplatí, nikoli, jak vám dotyčný pomůe, a u vůbec ne, proč raději nenapíše pomohu. A lingvisté to buď musejí brát jako materiál ke zkoumání, nebo si hledat novou práci někde u eye trackeru (sledovače pohybu očí).
Teď, před komunálními volbami, kdy republiku zaplavila vlna více či méně obsaných sloganů, je znalost marketingu výhodou. My humanitní lingvisté tomu říkáme (nebo jsme tomu říkali, dokud jsme existovali) pragmatika. Pragmatika se zabývá funkcí výpovědi v komunikaci, např. s ohledem na záměr, který tato výpověď má. Příklad: Stojím u volebního stánku s novinami, blíí se paní se zmrzlinou. Mohu nabídnout volební noviny? Špatně. Proč? Cíl je jí ty noviny dát, nikoli dát jí na výběr, jestli je chce, či nikoli. Má monost uniknout. Znovu: Mám tady pro vás volební noviny. Lepší. Oznamovací věta neposkytuje prostor pro odpověď, pro vás znamená, e jsou pro ni a pro nikoho jiného, přesto – lidé jsou dnes zvyklí na ulici odmítat všechno, take je nutno vyvést paní ze zajetých kolejí. Dobrý den a dobrou chuť. Mám tady pro vás volební noviny. Ano. Teď u nemá monost úniku. Moná bude mít člověk v budoucnu k dispozici tabulky, vycházející z neuromarketingových měření elektromyografie její tváře, pořád jsme ale lidi, nebo ne? Nestačí její výraz a (jazyková) reakce?
V Pittsburghu jsem si odpočal od naší země zmítané předvolebními hesly a v klidu mohl vyhodnotit svou anketu o tři nejméně podařená (nutno podotknout, e autorem kadého je jiná politická strana). Vítězem se stal slogan Vaše problémy – náš program. Pánové a dámy to jistě mysleli dobře: jasné, zvučné, stručné. Ale něco nehraje. A nemít sémantiku, neměřitelnou to humanitní odno lingvistiky, která vysvětlí, e vám tu, dámy a páni, vznikl druhý nekýený význam, jsou neuromarkeťáci v koncích. Druhé místo: Odpady zdarma. Ve spojení s názvem strany a obličeji kandidátů opět dochází k jistému nepatřičnému významovému propojení. Na třetím místě pak krásné volební heslo v Kroměříi: Přejeme vám hezký den! Neurazí. Je u na voliči, zda uvěří, e je moné prosadit hezké dny z pozice městských zastupitelů, či zda mu k rozhodnutí u urny bude stačit zrychlený srdeční tep, adekvátní koní galvanická reakce a rozšířené zorničky.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.