Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 5 > David Storch o básni Pavla Novotného: Naprosto nedá

David Storch o básni Pavla Novotného

Naprosto nedá

Básníci a vykladači XII

Petr Borkovec vybírá pro každé číslo Listů báseň a jejího čtenáře.

Pavel Novotný

Ona osoba

kdo bude onou osobou
se naprosto nedá říct
my nevíme kdo bude osloven
my nevíme vůbec nic

a osloven může být kdokoli
naprosto kdokoli z nás
a pakliže bude osloven
on dozví se všechno včas

já nevím kdo bude osloven
o tom já nevím nic
zda budu já onou osobou
opravdu těžko
opravdu těžko
opravdu těžko říct
protože

kdo bude onou osobou
se naprosto nedá říct
my nevíme kdo bude osloven
my nevíme vůbec nic

Není to báseň, která by ve mně na první přečtení rozehrála nějakou vnitřní strunu. Vlastně se mi nelíbí, je znepokojivá a zneklidňující. A taky redundantní, základní sdělení se opakuje několikrát, až si člověk říká: „jasně, už jsme to pochopili, to by stačilo.“ Triviální. Co je mi po tom, že je těžko říct, kdo to bude? Jenže – něco mi po tom přece jen je. Ta redundance, ta nedořečenost, ta důsledná nekonkrétnost jsou zdrojem onoho zneklidnění, společně s tím, že se tam mluví o nás. Jako bych v tom měl být taky namočen. Přitom nevíme vůbec nic, asi ani kdo je ten, kdo někoho z nás eventuálně osloví.

Když jsem báseň přečetl poprvé, rychle a povrchně, asociovala mi věc, nad kterou už dlouho přemýšlím, totiž proč neumíme předvídat budoucnost našeho světa, navzdory tomu, že síla vědy se zakládá na schopnosti dělat predikce. Potíž je, že predikce se týkají vždy jen systémů striktně vymezených vůči okolnímu světu. Jenže ve skutečnosti je vše propojené, a tak kromě globálních trendů, které jsou velké a mocné (a o nichž tak něco víme a dokážeme je jakžtakž extrapolovat), je kolem nás spousta drobných zárodků příštích možných budoucností, z nichž některé se rozvinou, ale nikdo neví, která to bude. V lese jsou miliony semenáčků a jen mizivé procento vyroste ve vzrostlé stromy – budoucí les. Z milionů narozených dětí bude jen pár géniů, proroků nebo velezločinců, kteří určí podobu budoucího světa. Ale kdo bude onou osobou, se naprosto nedá říct. Právě proto, že potenciál je ve všech a ve všem.

Jenže tahle báseň naznačuje, že je to ještě horší. To nejsou jen nějaké zárodky trendů kolem nás; my jsme v tom ve skutečnosti namočení, může v tom být zapleten kdokoli z nás samotných. Ani tak ne tím, že se s nějakou pravděpodobností staneme géniem nebo velezločincem, nýbrž něčím úplně jiným, o čem nevíme vůbec nic. Jinými slovy, nejenže nevíme, co z toho, co se zrovna děje, bude v budoucnosti důležité, ale netušíme ani, jakými všemi cestami se tyhle věci mohou rozvíjet. U semenáčků v lese to aspoň v principu víme, jenže rozmanitost jevů a struktur kolem nás je neporovnatelně větší než semenáčky v pralese, takže ani netušíme, o jaké alternativní cesty budoucích významů se jedná. Víme jen, že něco nějak bude – a bude se to setsakra týkat nás nebo našich bližních.

Jen mi nějak nesedí ta striktní polarita nás neznalých a onoho oslovujícího. Osud si spíš hraje, než že by někoho oslovoval. Jsme opravdu tak pasivně vydáni napospas někomu, kdo nás osloví?

David Storch (1970) je biolog. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií.

Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a externě na přírodovědeckých fakultách univerzit v Českých Budějovicích a v Olomouci. Je spoluautorem knih Jak se dělá evoluce,

Úvod do současné ekologie, Biologie krajiny – biotopy České republiky aj. Editor knihy Scaling Biodiversity (Cambridge University Press). Je předsedou výboru České společnosti pro ekologii, editorem časopisu Ecology Letters a ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR.

Pavel Novotný (1976) je básník, autor radiofonických kompozic, zvukový performer a překladatel německy psané poezie i prózy (Vídeňská skupina, Enzensberger, Kling aj.) Naposledy vydal básnickou sbírku Zevnitř (2017). Je vedoucím katedry germanistiky pedagogické fakulty v Liberci.

David Storch (1970) je biolog. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií. Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a externě na přírodovědeckých fakultách univerzit v Českých Budějovicích a v Olomouci. Je spoluautorem knih Jak se dělá evoluce, Úvod do současné ekologie, Biologie krajiny – biotopy České republiky aj. Editor knihy Scaling Biodiversity (Cambridge University Press). Je předsedou výboru České společnosti pro ekologii, editorem časopisu Ecology Letters a ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR.

Pavel Novotný (1976) je básník, autor radiofonických kompozic, zvukový performer a překladatel německy psané poezie i prózy (Vídeňská skupina, Enzensberger, Kling aj.) Naposledy vydal básnickou sbírku Zevnitř (2017). Je vedoucím katedry germanistiky pedagogické fakulty v Liberci.