Cena Václava Buriana 2018

opět do Polska a na Slovensko

O v pořadí již třetí Cenu Václava Buriana letos 28. září v olomouckém Divadle Na Cucky soupeřili čtením svých básní Varšavan Jarosław Mikołajewski, Pražan Jakub Řehák, Michal Habaj z Bratislavy a Vídeňanka Cornelia Hülmbauerová. Zcela zaplněné divadelní hlediště pak netrpělivě čekalo na výrok poroty. Ta – ve složení Mária Ferenčuhová, Veronika Opletalová, zaskakující za nemocnou Sabine Eschgfällerovou, Leszek Engelking, Petr Borkovec a Tomáš Tichák – měla nelehký úkol, s kterým se vyrovnávala velmi dlouho. Nakonec udělila dvě první ceny v kategorii Za poezii – Michalu Habajovi a Jarosławu Mikołajewskému, kteří tak získali originální brože a finanční prémii 500 eur. Cenu diváků a 100 eur si odnesla Cornelia Hülmbauerová.

Další částí programu byla beseda s Andrzejem Jagodzińskim, polským publicistou, překladatelem české a slovenské literatury a diplomatem, který získal Cenu Václava Buriana v kategorii Za přínos ke středoevropskému dialogu (a finanční odměnu 1000 eur). Moderovali ji polonista a překladatel Jan Jeništa a politolog Patrik Eichler. Obsah besedy ve formě rozhovoru najdete na straně 41.

Podle Davida Vody z Výboru pro Cenu Václava Buriana byli letošní nominanti ze všech tří ročníků nejsilnější. Jak napsal v úvodu k průvodnímu Bedekru, letošní ročník jako by předurčila slova slovenské porotkyně Márie Ferenčuhové, že CVB je cenou pro ty nejlepší, nejpůsobivější.

„A pak je tu ještě něco. László Szigeti, loňský laureát Ceny Václava Buriana v kategorii Za kulturní přínos pro středoevropský dialog, řekl při přebírání ceny na scéně Divadla Na Cucky, že mu poslední dobou chybí ten správný slovník, terminologie, s níž by popsal, co se dnes odehrává v našem prostoru ve střední Evropě. Zdá se mi, že několik metrů slovníků v regálech v oddělení univerzitních knihoven čtyř středoevropských metropolí by neřeklo tolik jako letošní výběr básní Jarosława Mikołajewského, Michala Habaje, Cornelie Hülmbauerové a Jakuba Řeháka. Letošní čtveřice, k níž už bude přidán jen prach z chodbiček veršokaza…,“ napsal Voda.

Ceny pro vítěze, brože, letos doznaly významné změny: v prosinci zemřel jejich původní tvůrce Andreas Steiner. Členové Výboru se po dlouhém rozvažování rozhodli pro úplně nový design šperku, který vytvořila umělecká sklářka Eva Heimbergerová z Amstettenu. Takže namísto původně stříbrných broží jsou ty letošní ze skla a palladia. Společný jim zůstává motiv otazníku výtvarníka Martina Buriana, který je současně logem celého festivalu.

Program tradičně zakončil koncert v hospodě U musea Ponorce. Tentokrát na něm vystoupila polská jazzová skupina Zgniłošć se zpěvákem básníkem Marcinem Šwietlickým. Návštěvníci Ponorky, ať už patřili k publiku literárního festivalu nebo jen náhodně přišli na pivo, ocenili bouřlivým potleskem i skandováním o přídavek skvělý výkon sedmi Poláků se saxofony, trubkou, klávesami, perkusy, kontrabasem a Šwietlického poezií.

-jej-

Jarosław Mikołajewski

Konec

nakonec přišel
samotný konec

jedni říkali že ten konec měl
obrys

ostrou hranu nebo
zuby ze žuly

já jsem měl pocit že to je
mizení za vnitřního zdání
zesíleného bytí

zmizely stuhy
a zmizely knihy

zmizel řím i rým
který všechno rýmoval

vázal mluvu s věcmi
které také zmizely

zmizely mraky odhalivše nebe
v poklidné kráse
sepraného modra

zmizelo
ač se tomu nechce ani věřit
kamení

zmizel jeho hlas
takže už nebude volat

zmizelo teplo
a chlad pozdní zimy
někdo
kdo není
řekl že všechno
mizí aby udělalo místo
pro návraty
věcí co zmizely v zastaralé formě

ten který viděl nezmizel
jako všechno

někdo musel udělat výpis
z knihy

Michal Habaj

Precitnutie

Čo v ten deň pocítiš,
povedal som si,
z dneška už nevrátiš
späť v čase.

To všetko sú veci,
z ktorých sa nohy podlamujú
v 3 takte.

Asfodélové lúky
a na nich Bebé, Ronaldinho,
Pelé, Cruyff

naháňajú tú hlavu medúzy
ešte mokrú od rosy.

Kvitnú háje za riekou Styx,
pelikány vylietajú z erbov
do pustých ulíc New Yorku

a sendvič, ktorý ti podá
automat
je dávno plesnivý.

Tvoja dávka liekov otrávila
spodné vody.

A toto mi je načo,
pýta sa (ktosi)

a kladie dlane na volant
(čo sa zasekol).
Včiel niet. Kvety ležia
spálené vedľa lícnych kostí
Miss Universe.
Sirény hučia. Miesto vtákov
spieva rádio: stú reprízu Wellsa,
tentoraz naživo.

A ty sa vraciaš z baru,
trochu pripitý, krásku prehneš
cez múrik, nech sa vyvracia.

To, čo sa ti mihne zrakom
je len reflex.

Kolotoč sa krúti ako šialený,
s deťmi čo zostarli,
došediva.

Pohár vody,
prosíš u dverí,
choďte preč,
slová, za dverami.

Druhým brehom zostupuje bôžik,
zaspieval vták,
čierne ústa pohltila tma.

Obsah Listů 5/2018
Archiv Listů
Autoři Listů