Martin Burian

Kickelgate: Tom Cruise si nezahraje

Hlavní rakouské politické téma dnešních dnů je aféra kolem Spolkového úřadu na ochranu ústavy a boj proti terorismu (Bundesamt für Verfassungsschutz und Terroris-musbekämpfung – BVT). Jelikož se úřad zabývá i zpravodajskou činností, jedná se současně o téma mezinárodní. Rakousku hrozí ztráta důvěryhodnosti u zahraničních partnerů, zvláště pak na úseku boje proti terorismu.

Akce

Stručně shrnu historii skandálu. V létě minulého roku obdržela justice a některá média anonymní udání, ve kterém se poukazovalo na údajná pochybení BVT. Kritizován byl i šéf úřadu Peter Gridling. Devětatřicetistránkovým elaborátem se justice zabývala a neshledala ho důležitým ani opodstatněným. Redakce seriózních rakouských deníků materiál pro špatnou kvalitu odložily a nepoužily. Letos 28. února proběhla v úřadu razie. Bez aktivit současného ministra vnitra ze strany Svobodných Herberta Kickla a vydatné pomoci jeho generálního sekretáře Goldgrubera by k takové akci nedošlo. Nabízí se pravdě-podobná varianta, že nebude-li zbytí a aby byl ministr ušetřen, může být nakonec obětován právě generální sekretář.

Pravdu se ale možná dozvíme až za dvacet let. Pokud vůbec někdy, poznamenal by skeptik. Jestliže by někdo měl touhu současné události zfilmovat, věčně mladý a pružný Tom Cruise by hlavní roli pravděpodobně nedostal. V takovém filmu – jmenovat by se mohl třeba Kicklgate, jak byla aféra již vtipně pojmenovaná, nebo Všichni Kicklovi muži – by trapnost situace lépe vystihli spíš herci divadla Sklep. Jaké důsledky budou mít domovní prohlídky v důležité instituci a u některých jejích zaměstnanců, můžeme pouze spekulovat. Uvedu některá fakta a oficiální prohlášení. Na důležitou otázku Proč se razie konala? můžeme odpovědět několika variantami.

To, že šéf resortu – ústav spadá pod ministerstvo vnitra – chce mít přehled a vliv, je pochopitelné. Způsob provedení je ovšem mírně řečeno neobvyklý a ohrožuje státní bezpečnost.

Jiným důvodem uspěchané akce může být snaha Herberta Kickla opatřit si informace o tom, co se ví o jeho stranických přátelích, a na druhé straně získat poznatky o svém úhlavním nepříteli. Jak známo, úřad má kromě jiného za úkol sledovat extremistické aktivity, ať již zprava či zleva.

Další možné spekulace o účelu domovních prohlídek může inspirovat smlouva z roku 2016, kterou Svobodní podepsali s Putinovou stranou Jednotné Rusko. Dohoda o společném působení a kooperaci má mimo jiné za cíl vychovávat mladou generaci v duchu patriotismu a radosti k práci.

Půl roku po vykonané razii prohlásily zemské soudy v Horním Rakousku a ve Vídni, že veškeré domovní prohlídky až na jednu výjimku byly protizákonné. Tou výjimkou je domovní prohlídka u jednoho obžalovaného v jeho soukromém bytě. Zkušený zaměstnanec úřadu, kterého razie zastihla na pracovišti, prohlásil, že by si nikdy nepomyslel, že je něco takového možné v právním státě, jakým je Rakousko. Soud poukázal na nepřiměřenost akce. Parlamentní opozice a mnozí zúčastnění kritizují zcela chaotické a lajdácké provedení domovních prohlídek. Pro manipulaci s takto citlivými materiály jsou stanovena přísná pravidla, která nebyla dodržena. Poukazují i na to, že pro onu akci byla vybrána policejní jednotka údajně blízká straně Svobodných. Jejím velitelem je radní z Guntramsdorfu, člen této strany Wolfgang Preiszler. Zcela průkazné a doložitelné je, že tato jednotka se specializuje na pouliční a protidrogovou kriminalitu a se zacházením s citlivými daty podobného charakteru nemá pražádné zkušenosti.

Reakce

Opoziční strany dosáhly toho, že na aktuální a ožehavé téma proběhlo již několik mimořádných zasedání parlamentu. Nasazením tohoto politického nástroje zamezili projednávání případu s vyloučením veřejnosti.

Zajímavé je sledovat, jak se v této situaci chovají Lidovci. Dvaatřicetiletý lidovecký kancléř Sebastian Kurz se k problému nevyjadřuje. Dostal již stejnou přezdívku jako jeho předchůdce a stranický kolega Wolfgang Schüssel – mlčící kancléř. I on šel do koalice se stranou Svobodných, které tenkrát „vůdcoval“ Jörg Haider. Nekomentovat a mlčet je taktika, kterou současný kancléř úspěšně používá. Velmi pikantní navíc je, že úřad byl od svého založení takzvaně pod kontrolou Lidovců.

Lidovce celá akce zcela jistě nepotěšila. Úřad vznikl v roce 2002 na popud bývalého ministra vnitra, jejich tehdejšího stranického kolegy Ernsta Strassera, a spadal vždy do resortu této strany. Nicméně při hlasování v parlamentě drží Lidovci takzvaně lajnu a odstoupení Herberta Kickla nevyžadují. Otázkou je jak dlouho.

To, že se to mnohým nelíbí, je nasnadě. Patří k nim nepochybně současný prezident parlamentu a bývalý ministr vnitra Wolfgang Sobotka, jeden z mála dlouholetých funkcionářů, kteří se v nových poměrech udrželi na viditelném postu. Svého následovníka, současného ministra Kickla, na veřejnosti nekritizuje. Sobotka byl nicméně dlouholetým souputníkem bývalého dolnorakouského hejtmana Erwina Prölla, který vždy odmítal jít do koalice se stranou Svobodných a totéž otevřeně doporučoval i stranickým kolegům ve Vídni. Prezident parlamentu Sobotka letos pozval známého spisovatele Michaela Köhlmeiera, aby promluvil na tradičním květnovém setkání k uctění památky obětí nacismu. Tohoto ceremoniálu se účastní i rakouské politické špičky. Svobodní tak byli donuceni vyslechnout si na veřejnosti a za přítomnosti televizních kamer ostrou kritiku svého počínání. Michael Köhlmeier hned v úvodu svého proslovu poděkoval Sobotkovi za to, že mu dodal odvahu s takto otevřeným projevem vyjít na veřejnost.

Wolfgang Sobotka aktuálně požaduje zpřísnění zákona proti neonacismu. Vadí mu, že trestní stíhání jsou příliš často zastavena, případně končí osvobozujícími rozsudky.

Martin Burian (1960) je výtvarník, ilustrátor Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 5/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Kickelgate: Tom Cruise si nezahraje

Akce

Reakce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu