V souvislosti se stým výročím vzniku Československa upozornil spisovatel Kosatík v pořadu v Českém rozhlase Plus, e T. G. Masaryk si přál zavést v novém státě tzv. americkou demokracii, která se nestydí za své historické, zejména křesťanské kořeny. Podobný názor jsem také slyšel z úst staršího profesora na Filozofické fakultě UK: zákony přijaté parlamentem by měly vyjadřovat Boí vůli, měly by vyplývat z vyššího principu mravního. Na podobných principech spočívalo ostatně i zákonodárství Rakouska-Uherska. Panovník tam vládl z Boí vůle.
Svoji vizi budoucnosti měli také komunisté. V praxi byla realizována snad jen v izraelských kibucech. Původní snahy o kolektivní ivot, které vedly ke stavbě komunitních domů, o trávopolní hospodaření v zemědělství, socialistické lesní hospodaření (blíily se dnešním představám ekologů), vzaly za své po nástupu N. S. Chruščova, který vyhlásil plán na zvýšení efektivity hospodářství pod heslem dohnat a předehnat Ameriku. Na ekologické důsledky se u nehledělo. Titulek v novinách hlásal: Ještě tato generace sovětských lidí bude ít v komunismu. Kritériem uskutečnění komunismu bylo paradoxně předehnání USA ve výrobě na jednoho obyvatele; tento plán, který měl být uskutečněn ji v 70. letech, byl pak v tichosti odpískán.
Obsazení Československa státy pěti spřátelených zemí bylo zásadním zlomem v dějinách světového dělnického hnutí: vznešené ideály přece nelze uskutečňovat pomocí zbraní! Mezinárodní komunistické hnutí se fakticky rozpadlo. V dobách husákovské normalizace zbylo z marxismu jen jakési náboenství, kterému nikdo nevěřil. Zail jsem to na svém posledním vojenském cvičení v roce 1984 na štábu chemického pluku. Politické školení mustva tu sami důstojníci nazývali náboenstvím. Stát zaloený na li a přetvářce nemůe dlouho existovat. Bylo jen otázkou času, kdy se východní blok rozpadne.
Dnes jsme součástí Evropské unie, která vznikla na základě vznešených myšlenek a současně umoňuje efektivně řešit problémy přesahující monosti jednotlivých zemí – např. ekologie, energetiky, dopravy, jednotný právní systém apod. Sama ekonomika zřejmě nestačí. Je nutno vybudovat jakési vědomí sounáleitosti evropských národů na základě jejich společné historie.
ing. Jan Matys, Davle
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.