Obsah a forma jako základní párové filozofické kategorie odráejí dvě vzájemně spjaté stránky skutečnosti, tj. souhrn vnitřních prvků a vlastností daného problému a jak je tento souhrn prezentován. Tolik učebnice.
V Evropě jsme si navykali na to, e opomíjení obsahu a absolutizace formy, tedy účelová prezentace problémů bez ohledu na jejich skutečnou podstatu, je tzv. normální. Děje se to všude – v politice, v byznysu i ve vědě. Zapomněli jsme na rizika, která to přináší. Pak přišel Donald Trump a svým politickým stylem nemilosrdně vytrhl evropské politiky z jejich pohodlného a nebezpečného zahledění do stále nereálnějšího ideálního světa, existujícího stále více mimo objektivní realitu.
Kdy tento styl, odvozený od pragmatismu obchodních jednání, uplatňoval doma nebo ke Kim Čong-unovi, nikoho tím příliš nevzrušoval. Nešlo o nás. Mohli jsme se tím dokonce bavit. Teď uhodilo i u nás. A zdá se, jako by zuřivé smlouvání od boku nastřelenými cenami přestalo být doménou pověstného perského trhu. I v politice se lze pateticky hrdlit o dvě procenta a vzápětí s ještě větším zaujetím o čtyři.
Ale váně. Transatlantické vztahy jsou pro EU ivotně důleité. Stačí připomenout úlohu Spojených států ve dvou světových válkách i v té studené, abychom s mírnou ironií přešli formu a váněji se věnovali obsahu.
Evropu představovanou dnes Evropskou unií čeká tvrdá a těká emancipace. Dosáhli jsme jí do jisté míry v kultuře a ekonomice, musíme si ji zajistit i v bezpečnosti. První kroky jsme učinili v řešení nelegální migrace. Naučili jsme se organizovat a koordinovat expediční aktivity; i kdy setrvávat v Afghánistánu osmnáct let bez vyhlídky ukončení konfliktu je pro západní politiku a vojenské schopnosti západních zemí dehonestující.
O to víc se v rámci světové bezpečnosti musíme postarat o obranu našeho kontinentu a konečně si ujasnit, které jsou kromě nelegální migrace naše největší bezpečnostní hrozby. A to zvláště pokud jde o Rusko, o jeho záměrech existují diametrálně rozdílné soudy.
Pro evropské politiky je trapné čekat s napětím před kadým summitem, co jim představitel zámořské supervelmoci zase nevybíravě vytkne. A nakolik bude pod faktem nutné obrany lobbovat za zájmy amerických firem, dobře si vědom toho, e evropské státy NATO nejsou schopny ani definovat vlastní obrannou strategii s odpovídajícím finančním zabezpečením, nato koordinovat, prosazovat a rozvíjet evropský zbrojní průmysl. Představitelé Německa, Francie a dalších velkých evropských zemí si stále více uvědomují, e tato pozice je pro ně silně zahanbující. A také to, e jim ji jejich voliči budou zřejmě stále méně ochotní tolerovat.
Antonín Rašek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.