Uběhlo ji několik týdnů od padesátého výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, nicméně rád bych se stručně vrátil k jedné důleité věci s tímto smutným výročím spojené. In medias res: Nemohu ji vystát ty opakující se povýšenecké a moralizující kecy některých uivatelů sociálních sítí, publicistů, ale i leckterých politiků a političek a dalších rozumbradů, e prý jsme se v památném roce osmašedesátém – měli bránit se zbraní v ruce. A pak následuje kratší či delší falešně moralizující pojednání o tom, kterak to mělo neblahý vliv na duši našeho národa, a e se pak nesmíme divit, e dnes jsme tam, kde jsme.
Přátelé, kdybychom se v té době skutečně bránili, tak by nás tu teď alespoň půlka vůbec neseděla a nemohla by tudí hrdinně nadávat a moralizovat.
Nalejme si čistého piva, většina vašich (našich) rodičů a prarodičů by byla mrtvá. Ano, úplně mrtvá, ne jako v počítačové hře, kde máte pět či patnáct ivotů. Určitě je na místě připomenout, e úplně stačí, aby v pyramidě ivota ubyl jeden dědeček či pradědeček, a osoba jaksi absolutně biologicky nevznikne.
Uvědomme si, jak hulákáme, kdy vypadne na hodinu wi-fi anebo v blízkém hypermarketu dojde plzeň v akci. Lidičky, co byste pak dělali, paklie byste ve vámi preferovaném boji se Sověty (a dalšími spojenci z Varšavského paktu) kupříkladu přišli o ruku či nohu, nebo o oboje? Sancta simplicitas! Ergo kladívko, po bitvě kadý generálem.
Je mi jasné, e moje krátká glosa mnohé hrdinné bojovníky naštvala, avšak kdybychom v bájném osmašedesátém bojovali, skončilo by to s největší pravděpodobností totální zkázou našich národů – jak Čechů, Moravanů, Slezanů, tak i Slováků.
Ve zdvořilé nadsázce na závěr dodávám: A potom bychom ji nevyhráli ádný šampionát v ledním hokeji, biatlonu ani v kolové... dokonce bychom se ani nedozvěděli, jak dopadne rozvod manelů Paroubkových.
To bychom opravdu chtěli?
Petr Kolman, Brno, právník a publicista
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.