Petr Kolman

Mezi dvěma ústavními právy

Dne 20. 7. 2018 jsem poslouchal zprávy na ČRo Plus. Zaujalo mě, že tam uváděli (opakovaně) plné jméno a příjmení jakéhosi nepravomocně (!) odsouzeného českého pedofila. Tato praxe se děje i na soukromých stanicích, ale myslím, že veřejnoprávní média by měla postupovat uvážlivěji. Paradoxně dnešní právní úprava umožňuje publikaci i nepravomocných rozsudků, včetně jmen nepravomocně odsouzených. Nicméně asi i laika napadne: Bude-li nepravomocně odsouzená osoba později uznána nevinnou, kdo jí nahradí veškeré škody a de facto zničený život?

Vláda nyní představuje návrh právního předpisu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. S kritikou především novinářské veřejnosti se setkalo ustanovení, které se dotýká populární „stošestky“, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím, který je novináři hojně používán. Zde se navrhuje: Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé. Což by ve svých důsledcích vedlo k tomu, že by se veřejnost dozvěděla až o pravomocných rozsudcích. Např. o „kause Rath“ by se dozvěděla až po pravomocném odsouzení pana exhejtmana. Tedy nyní bychom nevěděli legálně nic.

Jak správně upozornil spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek, navrhovaná změna by dopadla i na kauzy jako vyšetřování Čapího hnízda evropským Úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Veřejnost by se o ní prostě dozvěděla, až by byl pan A. Babiš odsouzen. Všichni cítíme, že by to bylo podivné. Stranou ponechme mimoprávní rovinu, že v české kotlině se nic neutají, takže o Rathově či Babišově kauze by se veřejnost patrně dozvěděla dříve „tak nějak méně formálně“.

Nedávno mi vyprávěl jeden můj bývalý student, dnes advokát, že jeho klientovi, lokálnímu politikovi, již ani ne třicet minut po výslechu na policejní stanici volala novinářka z celostátního deníku. Odkud se o případu dozvěděla, to ví asi jen patron novinářů sv. František Saleský.

Je jasné, že zde dochází ke střetu dvou práv – práva na ochranu soukromí versus práva na informace. Aby to nebylo jednoduché, obě jsou to práva ústavní, tedy té nejvyšší právní síly. Navíc se do tématu legitimně promítá i právo na spravedlivý proces. Neobjektivní, ale vlastně i „objektivní“ informování o trestním řízení ho může taktéž relevantně narušit.

Jediným správným řešením je nalézt rovnovážný stav mezi oběma právy. Kloním se ke zlaté střední cestě – obecně zakázat poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, de facto jak to navrhuje vláda, avšak s dodatkem, že pokud si to žádá opravdu silný veřejný zájem, je možné v mimořádných případech o věcech informovat. Samozřejmě už slyším: a co bude ten mimořádně silný veřejný zájem? Inu, to musí rozhodnout dle parametrů konkrétního případu soud, jinak to v právním státě ani nejde.

Petr Kolman, VŠ pedagog – vyučuje na VŠ Ambis Praha – Brno

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Mezi dvěma ústavními právy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu