Dne 19. června svět přišel o jednoho z posledních očitých svědků událostí uvnitř ústředního výboru KSČ po sovětské okupaci v srpnu 1968. Díky Dušanu Havlíčkovi byla veřejnost seznámena s obsahem jednání ÚV v prvních dnech okupace. Naštěstí letos vyšlo druhé vydání publikace Jaro na krku v Knihovně Listů, kde události krásně popisuje. Havlíček však měl zajímavou ivotní dráhu před invazí do Československa i po ní. Rád bych nabídl pár osobních vzpomínek.
Dušana Havlíčka jsem poznal v roce 2011 při vzpomínkovém sympóziu k 40. výročí zaloení Listů, je se konalo v českém senátu. Pozvání na akci zprostředkoval Antonín J. Liehm, který tehdy nemohl přijet z Paříe. S Havlíčkem jsme prohodili pár slov ohledně jeho nedávno vydané knihy Listy v Exilu a poté jsme byli v pravidelném kontaktu. Osobně jsme se setkávali v Praze a dálkově jsme komunikovali telefonicky a přes Skype. Havlíček mi vyprávěl o emigrantských zkušenostech a hlavně o spolupráci s Jiřím Pelikánem. V té době jsem připravoval kníku o čs. exilu po roce 1968 a bylo zajímavé si poslechnout vzpomínky klíčových aktérů. Havlíček hovořil věcně o exilové práci, jeho výklad byl vyváený a střízlivý.
Vřele vzpomínám na oslavu jeho devadesátin v Praze na setkání uspořádaném redakcí Listů. Havlíček připomněl Pelikánovy zásluhy a popsal, jak se euforie po roce 1989 postupně změnila v zklamání. Praské jaro nebylo v módě, o exulanty málokdo stál a Československo se do tří let rozdělilo. Hlavní důraz se kladl nikoliv na spravedlnost a soudrnost občanů, nýbr na jednotlivce a finanční zisk. Havlíček se tehdy ze slušnosti odmítl vyjádřit k politickým událostem, ale bylo jasné, e příliš optimistický nebyl. Vezmeme-li v úvahu následující vývoj, musíme připustit, e měl svatou pravdu. V listopadu 2014 se konalo na Filozofické fakultě UK celodenní sympózium nazvané Itálie a československá svoboda, kde spolu s dalšími osobnostmi posrpnového českého exilu vystoupil i pan Havlíček. Vzpomínal na Listy i na ty, kteří se nedoili 25. výročí Sametové revoluce. V místnosti bylo plno a diskuse se protáhla a do večera. Havlíček byl rád, e viděl staré kamarády, a byl vděčný za vzpomínky na 60. léta a na zásluhy posrpnové emigrace.
Naše spolupráce a přátelství pokračovaly. Diskutovali jsme o různých tématech. Trápilo jej mediální zpochybňování chování Alexandera Dubčeka a překrucování historických událostí. Spolu s manelkou Duňou připravili k vydání rozsáhlou exilovou korespondenci s Jiřím Pelikánem. V loňském roce se přestěhoval z enevy do penzionu Zátiší v Praze-Kunraticích, kde se a do poslední chvíle věnoval práci. Navštívil jsem ho několikrát a obdivoval jsem, e přes veškeré zdravotní potíe a starosti o váně nemocnou manelku pořád promýšlel plány do budoucna. Měl velkou starost o budoucnost svého osobního archivu a jsem vděčen redakci Listů, e se postarala o uloení většiny Havlíčkovy pozůstalosti (knihy a písemný archiv) do knihovny Masarykovy demokratické akademie. Nejlépe uctíme památku Dušana Havlíčka tím, e budeme připomínat morální zásady a pracovní morálku, které vdy zastával. Sbohem, drahý pane Havlíčku.
Francis Raška, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.