Poslední týden se mu vydařil: udělal hodně práce. A měl také štěstí. Například zjistil, e je niší datum, ne si myslel. Je teprve půle října. Přišel na to náhodou, kdy šel kolem trafiky a pohlédl na noviny. Chvíli váhal, e by si je koupil, ale proč, kdy u více ne měsíc ije úplně jiný ivot, ne o jakém se v novinách píše. Mile ho také překvapilo, e na účtě má zhruba stále stejně peněz, přestoe tolik investuje do budoucnosti – staví si dům, příbytek, toti boudu. Vyil by, i kdyby mu na důchodě ubrali, dokonce i s Rourem, který ještě nemá na důchod nárok. A to za palubky, jimi po chvílích pobíjí vnitřní stěny boudy, zaplatil více ne pět tisíc korun! Důchod mu postačuje, jeho osobní spotřeba je skromná; aby neplýtval pracovním časem, vaří si polévky z pytlíku, ty má rád i kocour Rour, pokud ovšem nejsou ampionové, brokolicové mu docela chutnají. Občas si vaří brambory. A vajíčka; nahniličko. Jedno Rour, jedno on. Kocour poněkud ztloustl, on mírně zhubl. Rourovi však tloušťka sluší, kdy kluše, vlní se mu hřbet. Šetří také tím, e všude chodí pěšky. U Vietnamců si koupil sadu triček a trenýrek. Pak má dvoje plátěné kalhoty, snadno si je přepere v lavóru. S vodou je to ale horší. Pitnou si nejprve kupoval jako balenou, ale furt ty plastové lahve. A elezářka Magda nabídla, e mu vdycky do šesti lahví vodu natočí výměnným systémem – on dá prázdné, dostane plné, u připravené.
Od průtre mračen, kdy se blízko boudy vytvořilo jezírko, se v něm voda drela, teď začala ubývat. I začátek podzimu je suchý. Periferií vane stálý vítr, chvíli ještě teplý, chvíli u studený. Vítr vane pouští, zavřel okno.
Okno! Také to se mu nakonec podařilo získat šťastnou náhodou: Zdvojené okno čtvercového formátu s bakelitovými kličkami stálo jakoby bezradně opřeno o popelnici v jedné slepé ulici, do ní náhodou zabloudil. Stačilo je nechat zasklít.
Mezi vnější a vnitřní boudin plášť cpe jako tepelnou izolaci suché travizny, které naal a nasušil, a prozíravě plachtou uchránil před průtrí mračen místo sebe. Nepříjemná, pichlavá práce, po ní se musí vdycky uklízet. A proč i suché kopřivy pálí?
Ráno začíná čištěním starých cihel, příprava na stavbu komína. Na to se těší, komíny staví rád, u se jich v ivotě něco nastavěl, jde to rychle: Vdy čtyři cihly kladou se do čtverce, aby uvnitř vznikl průduch na půl cihly. Komín bude stát vně boudy a měl by být aspoň tři metry vysoký, raději tři a půl. Take takových sto čtyřicet, sto padesát cihel. Postupně, nenápadně je těí z nedaleké polorozpadlé garáe.
Ta voda ale! Nelze ít tam, kde není voda. Voda se někdy ztratí, kolik osídlení kvůli tomu u zaniklo. On si tohle místo zvolil právě proto, e tu byla studna a ještě fungující stará, docela mocná pumpa. Jak nadějeplné pro další ivot! A kdy sem pak, asi po půl roce, v batohu vskutku přenesl svou existenci, táhlo pumpy jen suše skřípalo a voda ádná. Asi se utrhlo u pracovního válce. Kadý večer na to myslí, místo aby si otevřel Bibli a u konečně v ní něco soustavněji četl. Včera si trochu četl Sirachovce, bylo to o oberství, to se ho a tak netýká.
Pumpu musí opravit. Bere vozík, do něj lahve na vodu, co všechno bude potřebovat? Jak udělal Rourovi jeho soukromá kývací dvířka do boudy, rád se jimi vre sem a tam, a boudu si přisvojil, je to jeho bouda, Rourova, v ní teď hojně pobývá. Pochopil, e Rour zůstane doma, na nákupy dneska nepůjde. Ach ty věčné nákupy, stýskal si Rour, protoe co se nachodili s vozíkem pro prkna, palubky, co toho u spolu museli navozit! Rour v boudě jen neslyšně otevřel na chvilku tlamičku a sloil hlavu na přední tlapky.
Věděla jsem, e dneska přijdete, vítala ho elezářka Magda a podávala mu lahve s vodou, čerstvá, ráno načepovaná. Čím dále mohu poslouit, milý pane, smála se, vy budete potřebovat kamna, nezapomeňte. Zima nemine ani vás, přestoe pořád chodíte jenom v tričku.
Musím opravit pumpu, oznámil suše. To ale budete potřebovat kladkostroj, ihned odvětila. Chvíli přemýšlel proč kladkostroj, ale pak mu to došlo: Trubku s čerpacím válcem i sacím košem musí vytáhnout ven, jinak to nejde. Kladkostroj zavěsí na trojnoku nad pumpu. A vy takový příhodný kladkostroj snad máte? otázal se. No ano, pravila vesele a po chvilce leel kladkostroj na pultu. Uasle hleděl na soustavu kladek. Ten tu máme snad od dob Ramsese druhého, smála se. Myslíte Ramesse, s dvěma s? opravoval ji. Myslím krále králů. Ostatně bez kladkostroje se oba nehli. A co stojí takový slavný kladkostroj? Za Ramesse, ať je po vašem, byl tuze drahý, ale dneska je tuze levný. Prodám vám ho za pět set korun. A pak si koupil ještě montání klíče, třináctku, sedmnáctku, devatenáctku a taky čtrnáctku, která je u dneska vzácná, má ji snad pouze elezářka Magda. Klíče mu ale kladla na pult nejistě, ty šrouby a matice budou strašně zarezlé, to asi víte. Tak mi ještě dejte olej! Olej? divila se, myslím, e olej vám nepomůe. Váhavě ho poloila na pult. Nezlobte se, nechci podceňovat váš um a vaše schopnosti, ale na vašem místě bych starou pumpu jenom zrušila a nahradila ji obyčejným rumpálem; lano tu máme dostatečně dlouhé, konopné, z dob Herodesových.
Kdy ale ta stará pumpa je krásná, má litinové tělo jako dórský sloup a zdobenou hlavu, myslím hlavici. Vdyť kvůli té pumpě jsme si tam s Rourem začali stavět boudu. Dejte mi, prosím, ještě modrý industrol, abych ji pak mohl natřít. Ten vám nedám. Vy ho snad nemáte? Mám, ale kupte si ho, a ho opravdu budete potřebovat. Přeci se ještě uvidíme, protoe vodu budete potřebovat dřív, ne opravíte pumpu, pokud ji vůbec opravíte.
Celou cestu zpět myslel na elezářku Magdu. Nikoli jako na enu, ale jako na mistrovou svého elezářského oboru, která ví vdycky více ne její zákazníci. Zejména ne on, odborník skoro na všechno. Jak sympatická osoba!
Uléhaje Bibli zase neotevřel, nýbr jenom planě přemýšlel: Jak to lidé měli těké, kdy přes den museli usilovně pracovat, aby si mohli postavit i ten nejprostší dům, který měl podlahu jen z udusané hlíny. Kdy ho vlastně stavěli, v noci? On má velkou výhodu – starost o své bydlení má jako jedinou práci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.