Libor Martinek

Odešla překladatelka Vlasta Dvořáčková

Vlasta Dvořáčková (27. 2. 1924–23. 3. 2018) byla širší literární veřejnosti známá jako básnířka generace sdružené kolem časopisu Květen i jako překladatelka mnoha významných děl polské, německé a anglické literatury. Narodila se ve Žďáru nad Sázavou, gymnázium vystudovala v Havlíčkově Brodě, poté vystudovala bohemistiku a polonistiku na UK, kde v roce 1952 obhájila doktorát ze slavistiky. Působila jako redaktorka nakladatelství Práce, později ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od r. 1965 nakladatelství Odeon) až do odchodu do důchodu v r. 1979. Jako básnířka vydala kolem deseti sbírek poezie, které poetikou patří k tzv. poezii „všedního dne“, je autorkou i rozhlasových her. Z polské literatury přeložila kolem čtyřiceti polských románů a sbírek poezie. Z těch nejznámějších připomeňme Starou báji J. I. Kraszewského, Na fujarce M. Konopnické, Pan Wołodyjowski H. Sienkiewicze, Dopisy paní Z. K. Brandyse, Profil bílé dámy M. Pawlikowské-Jasnorzewské. Dále stojí za připomenutí sbírky a výbory z poezie známých současných polských básníků – J. Czechowicze, Z. Herberta, Cz. Miłosze, T. Różewicze aj. (některé výbory vznikly za účasti jiných překladatelů). Za jedinečný překladatelský počin lze pokládat překlady z poezie barokního polského autora A. Morsztyna Divy lásky, výbor z polských balad Paní pána zabila i nový překlad Balad a romancí A. Mickiewicze. V. Dvořáčková byla za svou překladatelskou činnost z polštiny odměněna Důstojnickým křížem polského obrození. V. Dvořáčková byla také neúnavnou překladatelkou a propagátorkou poezie polské nositelky Nobelovy ceny W. Szymborské. Není proto divu, že ji její polská kolegyně a přítelkyně pozvala na slavnostní předání ceny ve Stockholmu v roce 1996. Není bez významu, že paní Dvořáčková překládala rovněž z poezie polských básníků žijících na českém Těšínsku. Připomeňme její účast na překladu sbírky Renaty Putzlacherové Małgorzata poszukuje Mistrza – Markétka hledá Mistra (1996) a českém výboru Mezi řádky, Básně z let 1995–2001 (2003) nebo časopisecké překlady poezie Wilhelma Przeczka, které pak byly zařazeny J. Kubiczkem a L. Martinkem do českého výboru z jeho poezie Kniha úrody (2001).

Vzhledem k tomu, co dnešní mladí překladatelé uvádějí z polské literatury, ať už na lepší profesionální úrovni, nebo pohříchu zcela amatérsky, byť chápeme, že mnohdy je výběr k translaci předem určený generačně, přitom starší generace překladatelů pomalu odchází z tohoto světa (Jaroslav Simonides, Erich Sojka, Pavel Weigel), je bohužel místo Vlasty Dvořáčkové v českém překladatelském polonistickém diskursu skutečně nenahraditelné.

Pozn. red.: Vlasta Dvořáčková se představila také v Listech, v čísle 4/2004 vyšly její básně a překlady poezie Bolesława Lešmiana.

Libor Martinek

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Libor Martinek

Odešla překladatelka Vlasta Dvořáčková

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu