Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Když si literární klasika podmaní jeviště

Zaměříme-li se pozorněji na současnou dramaturgii českých divadelních scén, nelze přehlédnout, že přednost před původní dramatickou tvorbou často dostávají adaptace literárních textů. Na našich jevištích se v poslední době vedle titulů světové literatury objevuje i česká klasika 19. století, což je také případ výjimečné dramatizace prózy Karoliny Světlé Kříž u potoka, kterou v režii hostujícího Martina Františáka na konci března premiérově uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti.

Volbu titulu z roku 1868 lze považovat za velmi šťastnou hlavně díky tomu, jak v daném nastudování jeho témata až překvapivě rezonují s přítomností. Osobnější vztahové problémy se tu prolínají s širší společenskou kritikou, takže prostor dostanou jak partnerské vztahy, tak obecnější linie střetu pokory, tradice a víry s emancipací silné ženy, která dokáže obstát v konfliktu se světem mužským. Autorkou adaptace je zkušená dramatička Lenka Lagronová, která se úspěšně vypořádala s anachroničností románu, kdy text předlohy výrazně zcivilnila a rozsáhlé vyprávění přetavila v ucelený dramatický tvar. V expozici představí kletbu rodu Potockých s důrazem na -tragický příběh hrdinky Józy, která svůj nešťastný osud završila prokletím rodiny a sebevraždou u potoka. Zatracení se po letech pokusí sňatkem se Štěpánem Potockým narušit sympatická schovanka Eva, ale zpočátku šťastné manželství se vlivem mužova sobectví a holdování alkoholu brzy ocitá v troskách. Eva, o kterou usiluje i Štěpánův bratr Ambrož, ale zůstane manželovi věrná, a i přes notné osobní útrapy se jí ho podaří napravit. Závěr se pak soustředí na osud polepšeného Štěpána, který usiluje o post starosty, ale vzhledem ke své minulosti nenachází v komunitě vesnice uznání.

Režisér Martin Františák si s venkovskou tematikou vždy velmi dobře rozuměl a k souznění došlo i v tomto případě. Daří se mu nacházet nadčasové vazby mezi minulostí a přítomností, a realitu přirozeně prolíná s magickými obrazy, v čemž mu výrazně napomáhá výtvarné řešení Evy Jiřikovské. Ta mísí stylizované kostýmy a rekvizity s neutrálně nadčasovými prvky, nicméně výtvarno zde nemá pouze dekorativní roli, ale je i výrazným nositelem mnoha symbolických významů. Pracuje se tu silně zejména s včelími motivy. Dům je stylizovaný jako úl, med coby součást perníkového srdce slouží k vábení a Eva v některých kostýmech s prvky medových pláství působí jako včelí královna, která veškerou svou silou rod Potockých sceluje. Režisér se záměrně vyhýbá realistickému ztvárnění, které by bylo inscenaci na škodu, a divák se tak nestává pouze pasivním příjemcem, ale je vtahován do aktivního čtení významů jednotlivých obrazů.

S vývojem inscenace se proměňuje i herectví, které se vyvíjí od výrazné exprese v úvodu přes psychologické prožívání až po civilnější projev v závěru. Celým dějem prochází postava Evy, kterou strhujícím způsobem ztvárňuje Klára Vojtková. Počáteční dětskou upřímnost mění v zamilovanost a oddanost mladé energické ženy, která je odhodlaná zlomit prokletí rodu. Postupně je ale její energie vysávána Štěpánovou nevěrou a herečka vhodně ztvárňuje fází ponížení a váhání, které ale v závěru umně promění v kontrastně humorně pojatou polohu ženy-rádkyně napraveného muže. Výrazným spoluhráčem je jí Zdeněk Trčálek jako poživačný a uhrančivý Štěpán Potocký, který pod vlivem alkoholu a žárlivosti klesá hloub a hloub, aby se v závěru odrazil ode dna a proměnil se ve vděčného manžela. S ním kontrastuje bratr Ambrož Tomáše Šulaje, který za slupkou nepřístupné, leckdy až úchylně vyhlížející postavy skrývá své dobré stránky. A nelze opomenout ani postavu Józy Potocké, kterou ve výrazné expresi ztvárnila hostující Drahomíra Hofmanová, známá z filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci rolí Veselé vdovy. Tvůrci vhodně využili projekce velkých detailů její tváře ze zmíněného snímku k zdůraznění tragédie zatraceného a promarněného ženského osudu.

Kříž u potoka je mimořádným počinem, kterým se Slovácké divadlo v Uherském Hradišti řadí mezi nepřehlédnutelné české divadelní scény.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavla Bergmannová

Když si literární klasika podmaní jeviště

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu