Ivan Pros

U nás v ďolíku

Když jsem naposled musel s teplotou do postele, nálada k ničemu, přinesla mi žena ke čtení štůsek odložených Listů, které se mi doma hromadí v archivní krabici. Byla toho pěkná hromada a řeknu vám, že není při nemoci nic lepšího než listovat starými známými sešity a beze spěchu a shonu si prohlížet texty, které už sotva kdy ožijí, ale které stále dávají smysl a potěšení. Listoval jsem vším možným. Zmámeného jakýmsi horečnatým umanutím mě přitom přepadla myšlenka, že je to veliká škoda nechat tolik krásných věcí zahálet v krabici, a jak to udělat, aby se dostaly znovu lidem do rukou. Máme zde ve vsi docela hezky vedenou obecní knihovnu a napadlo mě zajít za paní knihovnicí, že nechci nic půjčit, ale naopak přinést k obecnému prospěchu a neziskově k zapůjčení asi dvacet sešitů četby o „kultuře a dialogu“. Starosti jsem si dělal jen s tím, jestli je to vůbec legální a slušné vůči nakladateli a autorům, ale jak to často bývá, vytáhla mě z problému pochybností náhoda.

Již uzdraven, poslouchal jsem v obecním spolku na jedno ucho debatu o místním zastupitelstvu, jak to bylo s jejich volbou minule a jak to má být na podzim a jaká jsou pravidla obecních voleb, kdo tomu má rozumět, a tak jsem se neudržel a povídám: „Tak to si hoši přečtěte Klamy a záludnosti obecních voleb Jakuba Charváta v Listech, můžu vám to někomu když tak půjčit.“ Přihlásil se chudák Karel B. Přinesl jsem mu „čtyřku“ z roku 2014, začetl se do toho a podle zpráv z obce chodil celý týden nemytý a nečesaný pozdě a na pozdrav odpovídal jen nesrozumitelným chrchláním. Nakonec jsem byl rád, že to s ním dobře dopadlo, a pokus přepnout obec z Javořické na Erazima Koháka jsem uložil zase zpátky do krabice, neboť tam tyhle roztodivné věci z podstaty rozhodně lépe patří.

Naše obec je rozložená v údolí, spíš v ďolíku, nikudy ze všech stran se sem ani ven nedostanete bez toho, abyste překonali nějaký vrch, není sem odnikud vidět, ani my nikam nevidíme. Protéká přes nás unavená říčka, která vede vody z Javořické vrchoviny do nížin a napříč projíždí dvakrát denně prázdný autobus. Před vichry globalizace nás chrání poloha v krajině, která vytváří příjemné závětří, žádné bouře tady nehrozí. V horkém slunečném odpoledni se na polní cestě od Křížku občas prolne dávný obraz žebřinového povozu s fůrou obilí, zapřažená stračena Dolka klopýtá po kamenech a kočí Louda odhazuje obloukem nedopalek partyzánky do lopuší.

Nechci zdaleka říct, že se v naší vsi nedostává chytrosti nebo podsaditého rozumu; voda dál poteče kopcem dolů a vítr bude vát. Věci tu ale budou jednodušší a pevnější než volební zákony, které nás v těch velkých volbách nechrání před klamem a záludností volební kampaně, a tady u nás naopak, kam nedosáhne zamíchat s kandidátkou ani Jaromír Soukup, samy chystají klam a záludnosti na kočího Loudu, Karla B. a ostatní.

Konečně: Když mohl být letos masopust v lednu, proč by dožínky nemohly být v říjnu.

Ivan Pros, Bednáreček

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

U nás v ďolíku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu