Jan Matys

Post bellum

Rozhlasové pořady o naší nedávné minulosti se týkají výlučně zločinů 50. let, tj. přibližně období 1948–1953. Bylo to to období inscenovaných procesů, zatýkání odpůrců režimu a násilné kolektivizace. Vše probíhalo podle instrukcí Moskvy, vrcholila studená válka. Něco obdobného se dělo tehdy i v USA (poprava manžeylů Rosenbergových, McCarthismus). Po smrti J. V. Stalina proběhl v Kremlu boj o moc, N. Chrušov se spojil s armádou a šéf KGB Berija byl zastřelen na zasedání politbyra. Poté nastala postupná doba „tání“, u nás byli v roce 1960 političtí vězni na základě amnestie propuštěni. Od roku 1963 k nám začali jezdit turisté ze Západu a naši lidé mohli vycestovat do západních zemí. Tento stav trval i po sovětské invazi, do roku 1970.

V 60. letech bylo Československo vyspělou průmyslovou zemí s fungujícím právním systémem a nebývale se rozvíjející kulturou, např. ve sféře filmu. Uvnitř komunistické strany probíhal jakýsi souboj konzervativců a reformistů. Na vedoucí funkci prvního tajemníka byl v lednu 1968 zvolen Alexander Dubček. Antonín Novotný abdikoval na nátlak veřejnosti v březnu téhož roku. Nastalo krátké období Pražského jara, ukončené sovětskou intervencí...

Je paradoxní, že v době „protiprávního komunistického režimu“ fungovala v běžném životě kvalitní legislativa, kterou vytvořili fundovaní právníci a budila respekt i na Západě; vedle toho zde ovšem byl zákon o „vedoucí roli strany“, který celou věc relativizoval. Mělo to však i pozitivní aspekty – stranické výbory mohly zasáhnout tam, kde si soudy nedovedly poradit. Takto bylo rozhodnuto např. o zboření již nefunkčního nádraží Praha-Těšnov. Dnes vidíme chátrající nádraží Praha-Vyšehrad, které marně čeká na rozhodnutí, co s ním.

V našich veřejnoprávních médiích se deklaruje, že žijeme v demokracii a právním státě, skutečnost je však jiná. Zákony jsou nepřehledné a rozhodnutí soudů, které soudí mnohdy alibisticky podle „litery zákona“ jsou nepředvídatelné. Kdysi jsem vyslechl v rozhlase diskusi tří právníků, z nichž jen jeden připustil, že se k „právnímu státu“ blížíme...

Jan Matys, Davle

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Matys

Post bellum

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu