Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Kam se poděl objektivnější pohled?

Antonín Rašek

Kam se poděl objektivnější pohled?

Chtít na člověku, aby posuzoval jevy a procesy kolem sebe objektivně, je asi naivní. Hodnotí je a interpretuje v konfrontaci s celou svou historií a se svými životními zkušenostmi, se šťastnými událostmi i křivdami, které jsou individuální a logicky rozdílné. Poznáváme to při porovnávání vlastních názorů s názory jiných lidí. Tak je tomu i se soudy profesionálních politiků. Dalo by se předpokládat, že jsou-li společenské události jejich denním chlebem, budou objektivnější. Je to zase omyl.

Mohli jsme se o tom přesvědčit na tom, jak se konkrétní politici stavějí ke zprávě OLAF. Šlo předvídat, jaké postoje podle svého stranického přesvědčení zaujmou. I pokud jde o výrazové prostředky. Od názoru, že ty hodnoty slouží lidem, až po obvinění z donebevolající hamižnosti. A kdo sleduje výroky lidí o oné kauze pozorněji, zjistí, že diskutující na sociálních sítích i na ulici jsou mnohdy soudnější. A týká se to i jiných sociálních a justičních jevů. Co všechno se můžeme dozvědět z úst politiků o nekonečně se vlekoucích přelíčeních s Davidem Rathem, Janou Nagyovou-Nečasovou či Vlastou Parkanovou. Zvláště vpletou-li se do toho neprofesionalita soudců, někdejší vysoké postavení obviněných a někdy také komplexnost vyšetřování.

Kdo zná složitost rozhodovacích procesů o nákladných zbrojních zakázkách, má potíž s tím, když před soudem stojí jen dva obvinění. Až se chce říct: Přestaňte už trápit Vlastu Parkanovou! Jen uvěřila, že některé funkce se neodmítají.

V právním státě nezbývá než soudní rozhodnutí jako výsledek trestního řízení akceptovat. I když si často myslíme své a tím znehodnocujeme profesionální počínání většiny aktérů tohoto procesu. A jako kdyby tu chyběl arbitr s konečným verdiktem, deus ex machina. Měl by jím být Ústavní soud, v němž patnáct nerozhněvaných mužů a žen diskutuje tak dlouho, až dospěje ke společnému soudu. Jenže o něm hlasují a je to někdy 8:7. Takže pochybujte o tom, že nemáme ještě třetí komoru parlamentu.

Antonín Rašek

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.