Chtít na člověku, aby posuzoval jevy a procesy kolem sebe objektivně, je asi naivní. Hodnotí je a interpretuje v konfrontaci s celou svou historií a se svými ivotními zkušenostmi, se šťastnými událostmi i křivdami, které jsou individuální a logicky rozdílné. Poznáváme to při porovnávání vlastních názorů s názory jiných lidí. Tak je tomu i se soudy profesionálních politiků. Dalo by se předpokládat, e jsou-li společenské události jejich denním chlebem, budou objektivnější. Je to zase omyl.
Mohli jsme se o tom přesvědčit na tom, jak se konkrétní politici stavějí ke zprávě OLAF. Šlo předvídat, jaké postoje podle svého stranického přesvědčení zaujmou. I pokud jde o výrazové prostředky. Od názoru, e ty hodnoty slouí lidem, a po obvinění z donebevolající haminosti. A kdo sleduje výroky lidí o oné kauze pozorněji, zjistí, e diskutující na sociálních sítích i na ulici jsou mnohdy soudnější. A týká se to i jiných sociálních a justičních jevů. Co všechno se můeme dozvědět z úst politiků o nekonečně se vlekoucích přelíčeních s Davidem Rathem, Janou Nagyovou-Nečasovou či Vlastou Parkanovou. Zvláště vpletou-li se do toho neprofesionalita soudců, někdejší vysoké postavení obviněných a někdy také komplexnost vyšetřování.
Kdo zná sloitost rozhodovacích procesů o nákladných zbrojních zakázkách, má potí s tím, kdy před soudem stojí jen dva obvinění. A se chce říct: Přestaňte u trápit Vlastu Parkanovou! Jen uvěřila, e některé funkce se neodmítají.
V právním státě nezbývá ne soudní rozhodnutí jako výsledek trestního řízení akceptovat. I kdy si často myslíme své a tím znehodnocujeme profesionální počínání většiny aktérů tohoto procesu. A jako kdyby tu chyběl arbitr s konečným verdiktem, deus ex machina. Měl by jím být Ústavní soud, v něm patnáct nerozhněvaných muů a en diskutuje tak dlouho, a dospěje ke společnému soudu. Jene o něm hlasují a je to někdy 8:7. Take pochybujte o tom, e nemáme ještě třetí komoru parlamentu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.