Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Pamětní deska Rosy Luxemburgové byla až do poloviny letošního března na jednom z domů v podloubí ulice Staszice kousek od hlavního náměstí východopolského města Zamość. Staszic byl katolický kněz, spisovatel, geograf a geolog z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. A Rosa Luxemburgová se narodila o pár ulic vedle, než to uváděla pamětní deska s nápisem: „V tomto domě se v roce 1871 narodila Rosa Luxemburgová, význačná činitelka mezinárodního dělnického hnutí. Zamość 1979.“ Důvod, proč primátor města Andrzej Wnuk nechal pamětní desku odstranit, ale nesouvisel se snahou uvést na pravou míru chybu těch, kdo ji na dům tehdy umístili. Politik zvolený před čtyřmi lety primátorem pětašedesátitisícové Zamośći coby nezávislý s podporou Práva a spravedlnosti nechal desku odstranit s odkazem na zákon, který přikazuje odstranit z veřejného prostoru památky propagující komunismus. Že Luxemburgová patří mezi nejznámější rodačky ze Zamośće a většinu aktivního života byla členkou různých sociálně demokratických stran, ve Wnukově rozhodování spíše žádnou roli nehrálo. Místní média píší o tlaku, kterému byl primátor vystaven od lubelského vojvody (úředního, nevoleného zástupce ústřední vlády ve vojvodství) a regionálních struktur Institutu paměti národa (vlivné polské kombinace našeho Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a Ústavu pro studium totalitních režimů). Proti odstranění desky protestovaly místní struktury sociálně demokratického Svazu demokratické levice, a to jak z důvodů symbolicko-politických, tak s odkazem na to, že Institut paměti národa, potažmo lubelský vojvoda zasahovali do pravomocí vyhrazených samosprávě. Podle místních médií má být v regionu tzv. dekomunizováno na sto pamětních desek a pomníků věnovaných sovětským vojákům osvobozujícím různá polská města od nacistické okupace, sovětským válečným zajatcům zavražděným nacisty během druhé světové války, polským vojákům bojujícím po druhé světové válce s domácím protikomunistickým odbojem i připomínajících meziválečná zasedání dělnických a socialistických stran.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
