Jazyk
Bylo to jednou v autě někde před Lipníkem nad Bečvou, pátek večer. V rádiu dávali Sporturnál, přímé přenosy z 5 stadionů, na kterých se hrál hokej, a mě zaujal jeden krátký vstup komentátora, jeho jméno jsem nezachytil a vzhledem k následující nepřesné citaci (řídě, nenapsal jsem si jeho výrok doslova) je lepší, kdy zůstane v anonymitě: Autorem gólu byl Růička, respektive Sklenář, Růička si připsal asistenci, stejně jako Valach. Připsali si tak dvanáctou, respektive čtrnáctou asistenci v letošní extralize a Chomutov tedy sniuje náskok domácích... Skutečnost, e je slovo respektive zaprvé velmi praktické, aby mohl komentátor bez okolků pokračovat v nepřerušovaném proudu řeči, zadruhé v rámci českého jazyka velmi progresivní a agresivní, jsem tušil, nikdy jsem však neslyšel dva velmi protichůdné významy této spojky v jednom souvětí.
Pomineme nyní tvar respektivě, který se objevuje velmi zřídka: textový korpus SYN našel pouze 321 uití této chyby oproti 115 454 výskytům respektive a 70 398 výskytům zkratky resp. Stejně tak můeme stranou ponechat š v následujícím příkladu F. L. Čelakovského, uvedeném v Příručním slovníku jazyka českého. Tento příklad, pro účely následující hry s významy, píši tučně:
Naději se, e Vám pan bratr, rešpektive můj nastávající pan švagr, list můj k přečtení podá, z něho ostatní vyrozumíte.
Kromě toho se v PSJČ dozvídáme, e správná výslovnost je respektýve, na co ovšem sportovnímu komentátorovi nezbývá čas. Slovník spisovného jazyka českého uvádí, e respektive je příslovce. Zařazování slov k slovním druhům mi ale v tomto slovníku přijde obecně pochybné. Příslovce a částice zde platí jako slovní druhy, které nebylo kam zařadit. I takové plus, které je zaměnitelné se spojkou a, je označeno za příslovce. Proto nebudu dlouze argumentovat a rovnou opravím, e je respektive spojka.
Při dalším bádání jsem s podivem zjistil, e u má respektive v češtině čtyři významy. Prvním je lépe řečeno. V tomto případě následuje informace, která tu předchozí pouze zpřesňuje. SSJČ tuto monost dokládá větou více u ti nedám, r. nemohu dát. Také v citované větě Čelakovského, kde je tato interpretace na místě, je bratr a švagr jedna osoba.
Nejčastěji najdeme respektive ve významu popřípadě, nebo. Aplikujeme-li tuto variantu na Čelakovského příklad, z bratra a švagra se rázem stávají dva různí lidé, kteří (buď jeden, nebo druhý) podají k přečtení inkriminovaný dopis.
Tato dvě respektive jsou kodifikována. Kromě toho ještě v SSJČ najdeme význam vlastně, který ovšem není doloen příkladem. Tato monost by mohla být vhodnou interpretací kolegů Sklenáře a Růičky a jejich gólové záleitosti. Sklenář toti není zpřesňující informací o střelci Růičkovi, gól nestřelil jeden nebo druhý. Respektive pouíváme tedy nikoli jako zpřesnění, nýbr jako opravu chyby. Tedy třetí, dosti odlišná monost – pro srovnání opět aplikuji na Čelakovského, kde nyní dopis bratr nepřináší, podává jej pouze švagr, který je jinou osobou.
A nyní k zvláštnímu nešvaru dnešního jazyka – čtvrtému, kombinačnímu významu: Dvanáctá, respektive čtrnáctá asistence Růičky a Valacha nespadá ani k jedné z uvedených tří interpretací. Obě dvě informace jsou správné, jedna nezpřesňuje druhou, kadá ale patří k jiné předchozí informaci. A příkladů je řada: Tabulce voličských preferencí vévodí (Miloš Zeman) s 32 procenty, přičem jeho hlavní vyzyvatelé Jiří Drahoš a Michal Horáček mají 21,5 procenta, respektive 10,5 procenta hlasů (aktualne.cz, 22. prosince 2017); Zemí s největším počtem ekofarem je jednoznačně Indie (650 tis. ekofarem), následovaná Ugandou a Mexikem (190, resp. 170 tis. ekofarem) (Zemědělec, č. 19/2015).
Čelakovského příklad zde nefunguje, museli bychom větu převést do mnoného čísla, abychom měli dva dopisy, z nich jeden podá bratr a druhý švagr: Naději se, e Vám pan bratr, rešpektive můj nastávající pan švagr, listy mé k přečtení podají, z nich ostatní vyrozumíte. Uivatelé respektive si asi neuvědomují, kolika způsoby lze jejich výpověď interpretovat. Mně by se asi upřímně spalo lépe jen s jedním respektive, respektive bez něj.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.