Theatrum mundi
Román Dobrý proti severáku rakouského autora Daniela Glattauera se záhy po svém vydání v roce 2006 stal kniním bestsellerem. Dlouho na sebe nenechala čekat ani jeho dramatizace, která se hraje v divadlech po celé Evropě. Českou premiéru uvedla v roce 2016 praská 3D Company a nejnověji se k titulu obrátilo i Městské divadlo Zlín, kde ho v komorním prostoru Dílna nastudoval a v premiéře 3. února uvedl reisér Petr Michálek.
Zápletka intimního dramatu se začne odvíjet díky nenápadnému překlepu ve slově. Kdy se hrdinka Emmi Rottnerová pokouší zrušit předplatné časopisu Like, do znění emailové adresy chybně uvede slovo Leike, a tak místo vydavateli zašle zprávu neznámému mui – Leo Leikeovi. Náhoda spustí lavinu několikaměsíční emailové korespondence, během které se oba hrdinové postupně sbliují. Dokonce to i vypadá, e by se mohli setkat, aby stvrdili své vzájemné představy o sobě, nicméně nakonec pochopí, e bude lepší vzdát se snů a pokračovat v dosavadních ivotech.
Kniha je novodobou variací na epistolární román, psaný v podobě e-mailové korespondence, a zlínským tvůrcům se podařilo tuto specifickou formu velmi vhodně převést na jeviště. Vyšli z úpravy zkušené rakouské dramaturgyně Ulrike Zemme, nicméně u samotná předloha má velmi silný vnitřní dramatický potenciál, neboť je v podstatě rozsáhlým, důsledně rozvíjeným a gradujícím dialogem, skrze něj se vyvíjí netypický vztah. Zároveň jednotlivé emaily-výpovědi nepostrádají humor vycházející z klišé virtuální komunikace. A ačkoli by se mohlo zdát, e konverzace hrdinů nenabízí příliš velký prostor pro experimentování v reijním pojetí, reisér Petr Michálek našel vhodné divadelní prostředky, kterými příběh sbliování divákům působivě zprostředkovává. V tom mu podstatně napomáhá řešení scény, kterou v prostoru kavárny vytvořil zlínský scénograf Jaroslav Čermák. Vyvýšené pódium oddělil od diváků velkým průhledným plexisklem, které lze vnímat jako symbolickou obrazovku, skrze ni probíhá nejen komunikace obou hrdinů v příběhu, ale i diváků a herců. Pomyslná hradba je zároveň metaforou odcizení, o kterém se v inscenaci především hraje. Stěna pak slouí i pro projekci mezititulků s časovými údaji, určených pro orientaci diváků. Na samotném jevišti pak spolu za svými stoly a notebooky zápasí oba hrdinové, kteří občas také vystoupí skrze hradbu intimity přímo před diváky. Výborná volba padla na Gustava Řezníčka a Martu Bačíkovou, kteří se skvěle doplňují nejen herecky, ale především typově. Řezníček nejen díky své fyziognomii kreslí Lea jako upjatého univerzitního profesora, frustrovaného nevydařeným partnerským vztahem, ale i jako ješitu deformovaného vědeckým bádáním. Fatálně ivočišná Emmi Marty Bačíkové naopak překypuje energií, přičem herečka v expresivním výrazu záměrně mnohem barvitěji vyuívá svůj specifický hlas. A je to právě její postava, která zpočátku hýbe děním na scéně. Postupně ale citlivě odhaluje svůj nenaplněný manelský ivot, zároveň předává energii partnerovi na síti a probouzí v něm touhu ještě něco v ivotě zaít. Proměnám herci emotivně podřizují i svůj projev, velmi intimně vtahují diváky do hry a doslova je dojímají. A to i přes bariéru plexiskla a pouití mikroportů pro dobrou slyšitelnost.
Tvůrcům se podařilo skvěle vystihnout tragikomický rozměr předlohy, kdy mísí vtipné, přesně pointované situace běného partnerského vztahu s vánějšími, někdy a melancholickými tóny. Inscenace zachycuje odcizení současného člověka, jeho touhu po ideálním naplnění ve vztahu i hledání cesty jednoho k druhému. Je vlastně paradoxem, e hrdinové dokáí intimně sdílet své emoce jedině prostřednictvím virtuálního světa a skrze anonymitu internetu nacházejí jeden ve druhém oporu, tedy to, čeho se jim v reálném ivotě a se skutečnými partnery nedostává. Milostný příběh se tak na zlínském jevišti mění v působivý pokus o překonání samoty. Téma velmi současné.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.