Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 2 > Pavla Bergmannová: Prom(a)ilovat se životem

Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Prom(a)ilovat se životem

Román Dobrý proti severáku rakouského autora Daniela Glattauera se záhy po svém vydání v roce 2006 stal knižním bestsellerem. Dlouho na sebe nenechala čekat ani jeho dramatizace, která se hraje v divadlech po celé Evropě. Českou premiéru uvedla v roce 2016 pražská 3D Company a nejnověji se k titulu obrátilo i Městské divadlo Zlín, kde ho v komorním prostoru Dílna nastudoval a v premiéře 3. února uvedl režisér Petr Michálek.

Zápletka intimního dramatu se začne odvíjet díky nenápadnému překlepu ve slově. Když se hrdinka Emmi Rottnerová pokouší zrušit předplatné časopisu Like, do znění emailové adresy chybně uvede slovo Leike, a tak místo vydavateli zašle zprávu neznámému muži – Leo Leikeovi. Náhoda spustí lavinu několikaměsíční emailové korespondence, během které se oba hrdinové postupně sbližují. Dokonce to i vypadá, že by se mohli setkat, aby stvrdili své vzájemné představy o sobě, nicméně nakonec pochopí, že bude lepší vzdát se snů a pokračovat v dosavadních životech.

Kniha je novodobou variací na epistolární román, psaný v podobě e-mailové korespondence, a zlínským tvůrcům se podařilo tuto specifickou formu velmi vhodně převést na jeviště. Vyšli z úpravy zkušené rakouské dramaturgyně Ulrike Zemme, nicméně už samotná předloha má velmi silný vnitřní dramatický potenciál, neboť je v podstatě rozsáhlým, důsledně rozvíjeným a gradujícím dialogem, skrze nějž se vyvíjí netypický vztah. Zároveň jednotlivé emaily-výpovědi nepostrádají humor vycházející z klišé virtuální komunikace. A ačkoli by se mohlo zdát, že konverzace hrdinů nenabízí příliš velký prostor pro experimentování v režijním pojetí, režisér Petr Michálek našel vhodné divadelní prostředky, kterými příběh sbližování divákům působivě zprostředkovává. V tom mu podstatně napomáhá řešení scény, kterou v prostoru kavárny vytvořil zlínský scénograf Jaroslav Čermák. Vyvýšené pódium oddělil od diváků velkým průhledným plexisklem, které lze vnímat jako symbolickou obrazovku, skrze niž probíhá nejen komunikace obou hrdinů v příběhu, ale i diváků a herců. Pomyslná hradba je zároveň metaforou odcizení, o kterém se v inscenaci především hraje. Stěna pak slouží i pro projekci mezititulků s časovými údaji, určených pro orientaci diváků. Na samotném jevišti pak spolu za svými stoly a notebooky „zápasí“ oba hrdinové, kteří občas také vystoupí skrze hradbu intimity přímo před diváky. Výborná volba padla na Gustava Řezníčka a Martu Bačíkovou, kteří se skvěle doplňují nejen herecky, ale především typově. Řezníček nejen díky své fyziognomii kreslí Lea jako upjatého univerzitního profesora, frustrovaného nevydařeným partnerským vztahem, ale i jako ješitu deformovaného vědeckým bádáním. Fatálně živočišná Emmi Marty Bačíkové naopak překypuje energií, přičemž herečka v expresivním výrazu záměrně mnohem barvitěji využívá svůj specifický hlas. A je to právě její postava, která zpočátku hýbe děním na scéně. Postupně ale citlivě odhaluje svůj nenaplněný manželský život, zároveň předává energii partnerovi na síti a probouzí v něm touhu ještě něco v životě zažít. Proměnám herci emotivně podřizují i svůj projev, velmi intimně vtahují diváky do hry a doslova je dojímají. A to i přes bariéru plexiskla a použití mikroportů pro dobrou slyšitelnost.

Tvůrcům se podařilo skvěle vystihnout tragikomický rozměr předlohy, kdy mísí vtipné, přesně pointované situace běžného partnerského vztahu s vážnějšími, někdy až melancholickými tóny. Inscenace zachycuje odcizení současného člověka, jeho touhu po ideálním naplnění ve vztahu i hledání cesty jednoho k druhému. Je vlastně paradoxem, že hrdinové dokáží intimně sdílet své emoce jedině prostřednictvím virtuálního světa a skrze anonymitu internetu nacházejí jeden ve druhém oporu, tedy to, čeho se jim v reálném životě a se skutečnými partnery nedostává. Milostný příběh se tak na zlínském jevišti mění v působivý pokus o překonání samoty. Téma velmi současné.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.