Sára D. Vidímová

Francouzské jaro 2018

Padesát let od událostí května 1968 si francouzská společnost připomíná konferencemi na univerzitách a veřejnými debatami, ale i novou mobilizací studentského a odborového hnutí proti chystaným vládním reformám. Emmanuel Macron, od jehož zvolení brzy uplyne rok, se rozhodl, že představí hned několik poměrně výrazných změn. Dotknout se mají železnic, ale výrazně také školství a veřejných služeb. Co přesně chystá a jaká je reakce společnosti?

Čtyři sta tisíc lidí se ve čtvrtek 22. března 2018 podle oficiálních čísel zúčastnilo ve Francii generální stávky veřejného sektoru spojené s manifestacemi. Jednalo se o první masivnější veřejné protesty od těch, jejichž terčem byla během roku 2016 Hollandova reforma zákoníku práce. Zároveň francouzské železnice, stejně jako pracovníci letecké společnosti Air France ohlásili tříměsíční stávku. Ta oficiálně začne 3. dubna a vlaky by během ní měly jezdit jen tři ze sedmi dnů v týdnu. U letadel se očekává zrušení zhruba třiceti procent letů. Protesty reagují mimo jiné na chystanou výraznou liberalizaci železnic.

Za vším hledejme železnice

Kvalita a efektivita francouzského státního železničního dopravce (SNCF) je tématem diskusí již řadu let. Společnost je významně zadlužená, cestující si stěžují na častá zpoždění vlaků, kritizovány jsou také služby. Francouzský prezident se tudíž rozhodl následovat jiných evropských příkladů (otázka je, zda pozitivních, či negativních) a vystavit státní dráhy konkurenci. Již delší dobu se chystá postupný vstup konkurenčních společností na regionálních trasách, v této chvíli má ale jít o rychlejší a úplné otevření železniční dopravy, tedy například i na trasách vysokorychlostních vlaků TGV.

Ba co víc, Macron se chystá sáhnout i na pracovní podmínky železničářů. Ti mají a měli ve francouzském kontextu vždy velmi symbolickou váhu, reprezentují totiž důležitost a sílu veřejných služeb. Jejich specifický status tak znamenal jednak záruku důstojné mzdy, vyšších důchodů a sociálního pojištění, ale také jízdné zdarma a doživotní pracovní pozici. Tyto výhody mají kompenzovat fakt, že se jedná o povolání velmi náročné, zaměstnanci drah mohou být umístěni po celé zemi, pracují v nepravidelném režimu atd. Tento status by se podle předložené novely již neměl vztahovat na nové zaměstnance.

Ve francouzských médiích se vedle poměrně emotivní debaty o rychlosti, s níž Macron reformy předkládá, ale diskutují také důsledky liberalizace železnic v jiných státech a obecnější otázka, zda je to skutečně správná cesta. Příkladem budiž i české řešení, které se nezdá být efektivní.

Na nutnosti mobilizace se každopádně shodují všechny čtyři odborové organizace, které v SNCF působí, a solidárně se připojují také další odvětví, jichž se buď týkají jiné návrhy změn, anebo pokládají společný mezisektorový boj za důležitý.

Studenti znovu v ulicích

Jedna z hlavních postav května 1968, tehdejší studentský vůdce Daniel-Cohn Bendit často s oblibou říkával, že situace, jako byla ta před padesáti lety, se již opakovat nebude, že tudíž studenti nebudou muset znovu stávkovat, okupovat budovy ani protestovat. Zdá se, že se mýlil, protože studenti sdružení v odborových organizacích nebo ve studentských asociacích začátkem roku několikrát vstoupili do debaty například o chystané změně migračních zákonů a na pařížské Sorbonně na několik týdnů ubytovali migranty, kteří by jinak zůstali na ulici. V Toulouse již měsíc studenti a pedagogové okupují fakultu na protest proti chystanému zavedení tzv. sélection (přijímací zkoušky na některé vysoké školy) a na demonstraci v hlavním městě hráli studenti pařížských vysokých a středních škol velmi zásadní roli. Jednak solidárně protestovali s železničáři a dalšími zaměstnanci ve veřejném sektoru, velmi negativně se ale stavěli také k chystané reformě vysokých škol.

Momentálně totiž na celou řadu veřejných vysokých škol (pokud nepočítáme speciální elitní Sciences Po či École Normale Supérieure, které mají zcela specifický režim) nejsou přijímací zkoušky a studenti jsou vybíráni podle výsledku maturitní zkoušky. Její hlavní změnou by mělo být, že bude obsahovat nově i ústní část (doposud probíhala jen písemně). Přijímací zkoušky by tak probíhaly písemně, a to buď formou eseje, anebo znalostní zkoušky, což kritizují vyučující, protože jim přibude spousta práce, za niž nebudou ohodnoceni. Studenti to zároveň pokládají za diskriminační, jelikož se nebudou moci dostat tam, kam budou chtít.

Ovšem vedle středního a vysokého školství se Macron vrhl také na školní vzdělávání. Pár dní po teroristickém útoku ve městě Trebes u Carcassonne přišel s návrhem povinného institucionálního vzdělávání od tří let, aby se podařilo co nejdříve setřít sociální rozdíly mezi dětmi. Reakce jsou rozporuplné, zároveň se odborníci shodují, že nejde o tolik razantní změnu, jelikož devadesát procent všech dětí chodí ve třech letech do mateřské školy již dnes. Další velká část veřejného sektoru se pak k demonstraci přidala ze solidarity. Vlivem toho, jak rychle chce Macron zemi reformovat, se totiž kříží a propojuje několik soubojů, které by za jiných okolností probíhaly spíše paralelně.

Hlava francouzského státu také několikrát deklarovala, že je nutné v některých sektorech zmenšovat počet státních úředníků (v několika rozhovorech dokonce zmiňoval zhruba sto tisíc lidí). Kromě toho chystá důchodovou reformu, nové migrační zákony anebo zpřísnění pravidel pro nezaměstnané. Nedávno také předkládal návrh postupu pro řešení sexuálního násilí a obtěžování na pracovištích a na veřejných místech.

Jestli bude mít poměrně silná mobilizace nějaký dopad na Macronovo počínání, uvidíme. Zatím to vypadá, že chce plnit program, s nímž byl zvolen, a sice změnit a reformovat Francii.

Sára D. Vidímová (1990) je studentka politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Sára D. Vidímová

Francouzské jaro 2018

Za vším hledejme železnice

Studenti znovu v ulicích

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu