Ivan Gabal (Co se zemí, kterou přemohl strach, Hospodářské noviny 14. 11. 2017) se s jistou nadsázkou v názvu soustředil na z hlediska bezpečnosti i rozvoje republiky důleitou kategorii strachu. Spojuje jej s extremismem a s potenciální tendencí změny zahraničně-politické orientace naší země. Extremisté nás tlačí pryč od Západu. S autorem lze souhlasit, e od zlomu tisíciletí a zejména v souvislosti s migračními vlnami sehrává strach lidí v jejich ivotě i v politice sílící roli. Neobjevil se ale sám od sebe, má kořeny v existenci lokálních válek a nárůstu migrantů, co mnozí povaují za ohroení západní civilizace. A to prot, e se s drastickou podobou těchto hrozeb setkávají prostřednictvím médií i v přímém přenosu. Dalo se očekávat, e nebudou-li příslušné instituce a odpovědné elity na tuto situaci adekvátně reagovat, zcela objektivně jako obranná reakce začne sílit extremismus zejména s nacionalistickým ideovým zázemím. Bezprostředně na tuto hrozbu na základě historických zkušeností upozorňovala řada vědců, politiků a komentátorů. Jsou to prostě ze sociologického hlediska spojité nádoby. Logicky se to odrazilo i ve vztahu k pro nás ivotně důleitým organizacím, jako jsou OSN, Severoatlantická aliance a Evropská unie. Lidem to není moné mít za zlé, kdy tyto organizace reagují v klíčových situacích pozdě nebo nedostatečně. Těko se vysvětluje, proč EU v očích lidí jako základní nástroj řešení migrace zvolila zpočátku jen kvóty. Nebo proč NATO můe zasáhnout v Afghánistánu a proti pirátům v Somálsku, ale ne ve Středozemním moři k regulaci pohybu migrantů. Ale to Ivan Gabal z předvolebních besed s občany jistě ví. A má pravdu v tom, e extremismus se můe v některých oblastech stát mainstreemem. Z mnoholetých zkušeností ale víme, e v politice není nic zadarmo, všechno se musí odpracovat. A také KDU-ČSL, za ni se autor jako nestraník nebo nezávislý politicky angaoval, měla po nezvládnutých sjednocovacích pokusech a příliš blízko ke zmizení ze sněmovny.
Vyrovnat se důsledně se světovými a evropskými problémy není pro naše politiky jednoduché. Stačí připomenout napětí ve vztazích mezi rozhodujícími velmocemi po nástupu Donalda Trumpa. A sice jak se odehrávají nejen kolem severokorejského jaderného programu, ale také ve střetu mezi liberální demokracií a autokratickými systémy, které se promítají do naší politiky a zahraničně-politické orientace. V Evropě se předpokládalo, e v ní vzhledem k nutnosti reformy EU a rozšíření eurozóny z předpokládané iniciativy francouzského prezidenta Macrona a německé kancléřky Merkelové dojde k dynamičtějšímu pohybu. Jene kancléřka ještě nikdy neměla takové problémy se sestavením vlády a Macron vnitropolitické potíe s odbory. A to u se raději nezmiňovat o brexitu. Take si můeme leccos vyčítat, ale co zmůeme? Leda se připravovat. Hlavně jak napravovat vlastní chyby.
Autor Ivan Gabal měl oprávněné obavy, e budoucí vládu můe ANO vytvořit ve spolupráci s SPD a KSČM. Ale jak jinak, kdy všichni mířili do opozice a představitelé tradičních stran jen vyčítají Andrejovi Babišovi, proč místo menšinové nevytvářel většinovou vládu. Ale s kým? Snad s pověstnými Paroubkovými Marťany? Jene voliči to jako reakci na existující politickou scénu tak rozdali. Máme snad po brechtovsku raději vyměnit národ?
Take se těko domnívat, e by českou politiku, společnost i veřejný ivot ovládl strach, jak míní můj dlouholetý přítel Ivana Gabal, ale daleko víc chybí jasnější strategie a odhodlání ji realizovat. To je ani ne tak věcí odvahy, jako intelektu a pracovitosti a je to především věcí těch ve Strakovce a jejích ministerských filiálkách. Stav, v něm se osobně ocitáme, nemusí být zrovna stavem světa ani české společnosti. V minulosti jsme byli v situacích horších. Můe to jen probudit aktivitu občanské společnosti. Jak u se projevilo v demonstracích proti setkání pravicových radikálů v čele s předsedkyní francouzské Národní fronty Marine Le Penovou a pod taktovkou našeho Tomia Okamury.
Antonín Rašek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.