Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 2 > Josef Kuthan: Terminologie věd a  společnost

Josef Kuthan

Terminologie věd a  společnost

K Listům č. 1/2018

Jsem velmi potěšen, že můj příspěvek Naši intelektuálové v zajetí svých terminologií (Listy 5/2017) vyvolal v minulém čísle odezvu ve stati sociologa pana Karla Hrubého Exaktní věda a politické bloudění. Autor, na rozdíl ode mne, prošel významnou politickou kariérou a nepochybně bohatšími životními zkušenostmi. Vážím si jeho shovívavosti, kdy upozorňuje na mé občasné nepřesnosti u některých pojmů jako společnost, systém, režim a moc. Zajímavě a podnětně polemizuje s některými mými pro něj méně přijatelnými názory na fungování společnosti. Celkově jsem ale nabyl dojmu, že naše pohledy na demokracii jsou dosti blízké, zvláště ve vztahu k vědě. Mé názory jsou nepochybně ovlivněné také tím, že jsem měl štěstí věnovat se své odborné profesi po téměř celé poválečné období uvnitř našeho státu, a nikoliv ve vynucené emigraci v zahraničí jako někteří z mých přátel.

Vzájemná komunikace exaktních a společenských věd má zřejmě smysl tehdy, pokud je vedena na základě faktů, a nikoliv jen účelových, či dokonce emociálních spekulací. Terminologie a pojmy přírodních věd nebývají tak často obměňovány jako u některých zejména módních společenských oborů. Pan Karel Hrubý se navíc domnívá, že pojmy přírodovědecké jsou také jen dobově platné ideje, a dokládá to na příkladech atomu a gravitace (str. 28). Já naproti tomu soudím, že se nezměnily a nebyly „překonány“, ale jejich fyzikální popis se pouze zdokonaloval a zdokonaluje. Tento proces se navenek projevuje jako rozšíření lidského poznání, které je spíše jeho důsledkem než příčinou. U terminologie společenských věd tomu tak nemusí být, pokud nevycházejí z prokázaných skutečností, vědomě tyto skutečnosti ignorují nebo nekriticky využívají zkreslené informace.

S pojetím svobody slova s panem Karlem Hrubým plně souhlasím, i když dodávám, že období 1948–1989 nebylo v historii našich zemí zdaleka jediné, kdy svobodné myšlení nebylo trpěno (například v době pobělohorské rekatolizace). V současné době se tak stále děje u religiózních monarchistických režimů mnohem drsněji než jen u několika stávajících direktivních režimů s vedoucí úlohou jedné politické strany. Daný druh státem nejen dovoleného, ale také vynucovaného náboženství je u nich zřejmě ekvivalentem ortodoxně chápané komunistické ideologie.

Při posuzování osobnosti Wernera Heisenberga (str. 29) jsem neměl na mysli oddělovat jeho vědecké zásluhy a občanské postoje ani zlehčovat jeho tehdejší sympatie k nacistickému režimu, v jehož prostředí mu bylo zřejmě souzeno pracovat. Zajímal jsem se o relativní význam obou jeho odborných a společenských aktivit pro rozvoj naší civilizace. Ten je u každého jedince zcela individuální a ovlivněn mnoha vnitřními i vnějšími faktory, které také společenské vědy mohou objektivně zkoumat.

Pokud bych se měl ztotožnit s názorem pana Karla Hrubého, že obecné dělení států na svobodné a nesvobodné je „vědecká nezbytnost, která přihlíží ke komplexním souvislostem místně a časově relevantním“ (30), musel bych hledat nějaká obecnější kritéria, než je jen líčení různých okolností pádu komunistických režimů v Evropě. Hledat za každou cenu ostré hranice mezi přesně nedefinovanými jevy bývá scestné nejen v přírodních vědách. Povrchní zkoumání velmi komplexních společenských jevů by tak mohlo snadno opustit zá­sady vědecké práce a nabýt charakteru emocí a propagandy.

Přiznávám, že jsem pojem demokratického socialismu (30) opominul snad ze zklamání, jak byl naší i evropskou soudobou levicí na dlouhou dobu uložen do truhlice zapomnění. Zbývá jen doufat, že do ní někteří budoucí levicoví politici opět občas nahlédnou. Jako životní optimista souhlasím bezvýhradně s panem Karlem Hrubým, že lidstvo bude trvale „směřovat k organizaci společenství, v němž demokratické prvky postupně budou narůstat“ (31). Upřímně obdivuji logiku a pohotovost jeho myšlení a přeji mu, aby si je v prostředí krásné švýcarské přírody a vskutku ojedinělé demokratické společnosti po další léta v plné svěžesti zachoval.

Prof. Josef Kuthan, Praha

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.