K Listům č. 1/2018
Jsem velmi potěšen, e můj příspěvek Naši intelektuálové v zajetí svých terminologií (Listy 5/2017) vyvolal v minulém čísle odezvu ve stati sociologa pana Karla Hrubého Exaktní věda a politické bloudění. Autor, na rozdíl ode mne, prošel významnou politickou kariérou a nepochybně bohatšími ivotními zkušenostmi. Váím si jeho shovívavosti, kdy upozorňuje na mé občasné nepřesnosti u některých pojmů jako společnost, systém, reim a moc. Zajímavě a podnětně polemizuje s některými mými pro něj méně přijatelnými názory na fungování společnosti. Celkově jsem ale nabyl dojmu, e naše pohledy na demokracii jsou dosti blízké, zvláště ve vztahu k vědě. Mé názory jsou nepochybně ovlivněné také tím, e jsem měl štěstí věnovat se své odborné profesi po téměř celé poválečné období uvnitř našeho státu, a nikoliv ve vynucené emigraci v zahraničí jako někteří z mých přátel.
Vzájemná komunikace exaktních a společenských věd má zřejmě smysl tehdy, pokud je vedena na základě faktů, a nikoliv jen účelových, či dokonce emociálních spekulací. Terminologie a pojmy přírodních věd nebývají tak často obměňovány jako u některých zejména módních společenských oborů. Pan Karel Hrubý se navíc domnívá, e pojmy přírodovědecké jsou také jen dobově platné ideje, a dokládá to na příkladech atomu a gravitace (str. 28). Já naproti tomu soudím, e se nezměnily a nebyly překonány, ale jejich fyzikální popis se pouze zdokonaloval a zdokonaluje. Tento proces se navenek projevuje jako rozšíření lidského poznání, které je spíše jeho důsledkem ne příčinou. U terminologie společenských věd tomu tak nemusí být, pokud nevycházejí z prokázaných skutečností, vědomě tyto skutečnosti ignorují nebo nekriticky vyuívají zkreslené informace.
S pojetím svobody slova s panem Karlem Hrubým plně souhlasím, i kdy dodávám, e období 1948–1989 nebylo v historii našich zemí zdaleka jediné, kdy svobodné myšlení nebylo trpěno (například v době pobělohorské rekatolizace). V současné době se tak stále děje u religiózních monarchistických reimů mnohem drsněji ne jen u několika stávajících direktivních reimů s vedoucí úlohou jedné politické strany. Daný druh státem nejen dovoleného, ale také vynucovaného náboenství je u nich zřejmě ekvivalentem ortodoxně chápané komunistické ideologie.
Při posuzování osobnosti Wernera Heisenberga (str. 29) jsem neměl na mysli oddělovat jeho vědecké zásluhy a občanské postoje ani zlehčovat jeho tehdejší sympatie k nacistickému reimu, v jeho prostředí mu bylo zřejmě souzeno pracovat. Zajímal jsem se o relativní význam obou jeho odborných a společenských aktivit pro rozvoj naší civilizace. Ten je u kadého jedince zcela individuální a ovlivněn mnoha vnitřními i vnějšími faktory, které také společenské vědy mohou objektivně zkoumat.
Pokud bych se měl ztotonit s názorem pana Karla Hrubého, e obecné dělení států na svobodné a nesvobodné je vědecká nezbytnost, která přihlíí ke komplexním souvislostem místně a časově relevantním (30), musel bych hledat nějaká obecnější kritéria, ne je jen líčení různých okolností pádu komunistických reimů v Evropě. Hledat za kadou cenu ostré hranice mezi přesně nedefinovanými jevy bývá scestné nejen v přírodních vědách. Povrchní zkoumání velmi komplexních společenských jevů by tak mohlo snadno opustit zásady vědecké práce a nabýt charakteru emocí a propagandy.
Přiznávám, e jsem pojem demokratického socialismu (30) opominul snad ze zklamání, jak byl naší i evropskou soudobou levicí na dlouhou dobu uloen do truhlice zapomnění. Zbývá jen doufat, e do ní někteří budoucí levicoví politici opět občas nahlédnou. Jako ivotní optimista souhlasím bezvýhradně s panem Karlem Hrubým, e lidstvo bude trvale směřovat k organizaci společenství, v něm demokratické prvky postupně budou narůstat (31). Upřímně obdivuji logiku a pohotovost jeho myšlení a přeji mu, aby si je v prostředí krásné švýcarské přírody a vskutku ojedinělé demokratické společnosti po další léta v plné svěesti zachoval.
Prof. Josef Kuthan, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.