Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 1 > Petr Kolman: Je SPD extrémní pravice? A je to vůbec pravice?
Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bývá označováno za pravicové, nebo dokonce extrémně (nebo krajně) pravicové. Myslím, e jde o klišé, které nemá s realitou mnoho společného. Ergo kladívko jako celá řada jiných věcí z českých a moravských médií. Dobří lidé, návrhy zrušit daň z přidané hodnoty (DPH) na léky, a dokonce i na pivo – pravda pro většinu Okamurovců je pivo určitě i lék –, znějí sice sexy, ale s odpovědnou pravicovou politikou to moc společného nemá. Pokud v návrhu na sniování daní najdeme alespoň zrníčko pravicovosti, pro pět ran do učebnice politologie, co je (krajně) pravicového např. na návrhu SPD ohledně odvolatelnosti politiků a soudců? Vdyť to je programový bod jako od trockistů. A dále pak zlatý hřeb programu SPD referenda – takřka ke všemu. Paklie pokládáme referendum za pravicovou či dokonce konzervativní hodnotu, pak můeme kokakolu pokládat za nejlepší druh vodky. A další programová kometa T. Okamury – zestátnění exekutorů. To snad nemůe povaovat za pravicový bod ani rozumnější středoškolák. Odvolatelnost politiků, omezený časový mandát soudců, zestátnění exekutorů anebo referenda v míře větší ne velké, něco takového snad skutečně pravicová strana nikdy nemůe slíbit.
Další důkaz je elektorát SPD. Ne nadarmo a určitě ne zcela náhodně SPD přebrala značnou část voličů levicovým stranám – ČSSD a KSČM. Bývalí voliči těchto (letos i hnutím T. Okamury poraených) stran správně porozuměli, e od Okamurovců jim ádné pravicové ideje nehrozí, a proto je s radostí volili, ač leckteří mediální politologové a komentátoři vytrvale SPD řadili ke krajní pravici. Ale moná jen platí odvěká poučka, e politické spektrum je vlastně kruh a ne přímka, take z extrémní pravice je to na krajní levici jen kousek.
Mám za to, e Okamurovu SPD nemono relevantně zařadit nejen k pravici, ale de facto nejde ani o levici, je to propracovaný populismus jako z čítanky. Ostatně i na tom vidíme, jak se dnes dělení na pravici a levici stává čím dál tím méně důleitým a potřebným.
S odkazem na slova jednoho z lídrů SPD dodávám však v laskavé nadsázce: raději do toho nebudeme více zabrušovat, abychom z toho pak nemuseli vybrušovat.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.