Pořád myslím na ten úasný příběh s Alexandrem Velikým a gordickým uzlem – vyprávění o někom, kdo mečem přetíná něco, co je k nerozpletení. Ne náhodou legenda říká, e kdo to udělal, získával vládu na Asií. Protoe Evropa byla, je a ké i zůstane místem, kde se dilemata a spory – namísto sahání po meči a sekání – rozplétají, říká v rozhovoru pro třetí letošní číslo krakovského časopisu Tygodnik Powszechny předseda Evropské rady a polský expremiér Donald Tusk.
Příměr s gordickým uzlem mu slouí jako ilustrace dění v Unii, kde různé strany – zástupci různých firem, zástupci různých států, zástupci různých institucí – zastávají a hájí různé postoje a zájmy. Novináři se ptají, zda není problém v tom, e Evropská rada představila během jednání o stavbě plynovodu Nord Stream 2 jinou právní expertízu ne Evropská komise.
Tusk odpovídá, e základem vlády práva je, e on ve své pozici nemůe evropským právníkům ani jen pošeptat, co by bylo výhodnější pro jeho zemi. A popisuje Unii jako změť zájmů, egoismů, kde často vyhrává ten silnější. Podle Tuska stejnými slovy sice Unii popisují ti, kdo ji nenávidí. Z jeho pohledu ovšem Unie nezbavila politiku toho, co je jejím základem, učinila ji ale civilizovanější a předvídatelnější.
K špatnému budi Tuskovi i Unii připsáno, e podle předsedy Evropské rady o otázce plynovodu přes Baltské moře nerozhodují politici – s těmi se prý shodne, e projekt politicky ádný smysl nedává – ale byznys.
Podle Tuska je cílem Práva a spravedlnosti (PiS) sejmout' z polské politiky břemeno, jakým je EU se svými omezeními. Předmětem sporu podle něj není podoba Unie, ale otázka, zda má Polsko nadále být její součástí. A konflikty, které dnes vede Polsko s Unií – o kácení v Bělověském pralese, o soudy nebo o Ústavní soud – jsou podle Tuska ušité na míru vysněnému konfliktu s Unií omezující všemoc vládnoucí strany.
PiS podle Tuska nebude ohroovat členství Polska v Unii, dokud bude země čistým příjemcem prostředků z evropského rozpočtu. Ve chvíli, kdy se Polsko stane plátcem do rozpočtu Unie, si umí snadno představit, e polská vláda uzná, e je načase se Poláků zeptat, zda i nadále chtějí být v Unii, a potom udělá hodně pro to, aby došli k závěru, e je namístě se s členstvím rozloučit.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.