Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Když se sčítají povolební výsledky, počty hlasů vítězů a poražených, má to jeden háček. Neberou se v úvahu promarněné hlasy nevoličů. Z různých důvodů, které bohužel nejsou předmětem hlubších sociologických výzkumů, nikdy nevolí všichni voliči. V 90. letech, v době zvýšeného politického aktivismu, byla volební účast mnohem vyšší než dnes a nevoliči byli za svoji neúčast kritizováni. Později se volební aktivita začala snižovat a bylo poukazováno na to, že někteří občané, kteří si nemohou vybrat z nabízených variant nebo se o politiku nezajímají, volí nohama, tedy svou neúčastí na volebním aktu. Dnešní nižší účast voličů není v mezinárodním kontextu ničím výjimečným, ve stabilních demokraciích je velmi těžké voliče vůbec mobilizovat. Na to je třeba myslet také při hodnocení domácích volebních výsledků. Pokud by některá strana získala teoreticky polovinu hlasů, nevyjadřuje to názor poloviny společnosti. Pokud by získala dokonce sto procent, nereprezentuje absolutně celou společnost. A to nebereme v úvahu hlasy taktické, které nemusí vyjadřovat skutečné zaměření voliče, nýbrž jeho politickou taktiku, která nemusí odpovídat jeho autentickým hodnotám.
Pokud získal vítěz českých parlamentních voleb třicet procent hlasů, získal tyto hlasy pouze od šedesáti procent potenciálních voličů. Pokud s mírnou většinou vyhrál volby český prezident, který chce reprezentovat všechny občany, měl by myslet nejen na voliče poraženého kandidáta, ale také na ty, kteří z různých důvodů volit nešli nebo ani nemají volební právo.
Zní to možná kacířsky, ale demokracie nám umožňuje nejen volit své zástupce na různých úrovních veřejné správy, ale dává nám také svobodu nevolit. Možná je lepší váhavý nevolič než volič emocionálně vyhrocený a fanatický, který zuřivě neuznává kandidáty a voliče jiných stran.
P. S. Autor této poznámky je pravidelným voličem.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
