Josef Kašpar

Jedovatá rostlina

V létě roku 1938, tedy před 80 lety, byl zveřejněn Manifest italského rasismu, který se o několik měsíců později, po podpisu „Jeho veličenstva Krále Itálie a Císaře Etiopského Viktora Emanuela III.“, stal italskou obdobou Norimberských zákonů. Židé museli opustit školy, veřejné instituce, továrny, byl jim zabaven majetek. K vyhlazování došlo za druhé světové války. Viktor Emanuel III. zemřel v exilu v roce 1947. Jeho pozůstatky se vrátily do Itálie právě počátkem toho roku a byly pohřbeny v rodinné hrobce Savojské dynastie v severoitalském Piemontu. Rodina Savojských by chtěla, aby byl pohřben v římském Pantheonu, kde se již nacházejí hroby jeho předchůdců. „Nepřipadá to v úvahu,“ prohlásil předseda vlády Paolo Gentiloni.

Není náhodou, že se prezident Italské republiky Sergio Mattarella právě ve stejných dnech rozhodl jmenovat 88letou Lilianu Segreovu doživotní senátorkou. Segreová, pocházející z Milána, se již více než 40 let věnuje snahám o „to, aby se nezapomnělo“. Jako mladé děvče musela opustit školu, své přátele a byla odvezena transportem do Osvětimi, kde se jí podařilo, na rozdíl od ostatních členů rodiny přežít.

Tím křiklavěji o několik dní později zapůsobila slova o tom, že „je třeba bránit bílou rasu, která je pod ostrým útokem“. Pronesl je 65letý Attilio Fontana, politik Ligy Severu, kterého italský pravý střed (Berlusconiho Forza Italia a Liga Severu) postavil jako kandidáta do vedení oblasti v bře nových regionálních volbách v Lombardii. Po vlně protestů sice prohlásil, že mu „slovo rasa ujelo a bylo to v souvislosti s neustálým přílivem migrantů z muslimských zemí“. O několik dní později se ale pochlubil: „Výrok o rase mi v Facebooku přinesl sto tisíc lajků.“

A o tomto někdy skrytém někdy otevřeném rasismu se krátce poté zmínil v rozhovoru s deníkem Il Corriere della Sera hlavní římský rabín, 68letý Riccardo Di Segni. „Oživení rasismu nám dělá opravdu starost. Je nyní namířen proti lidem černé pleti, muslimům a někdy lidem z Asie. Ale takhle to začíná a dříve či později přijdeme na řadu i my. Rasismus je jed. Ale musím k tomu říct otevřeně jednu věc. Ke všemu přispívá masový příliv migrantů z muslimských zemí. A na otázku, zda oni všichni chtějí respektovat naši ústavu, zákony a zvyky, musím bohužel odpovědět záporně. A na další otázku, zda stát skutečně kontroluje situaci spojenou s uprchlíky, musím opět říci ne. Nově příchozí je třeba integrovat, jenže to znamená naučit je jazyk a umožnit jim pracovat a zařadit se do života společnosti. A k tomu bohužel často nedochází. A ze střetu mentalit se opět rodí ta jedovatá rostlina nesnášenlivosti a rasismu.“

Josef Kašpar

Obsah Listů 1/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Kašpar

Jedovatá rostlina

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu