V létě roku 1938, tedy před 80 lety, byl zveřejněn Manifest italského rasismu, který se o několik měsíců později, po podpisu Jeho veličenstva Krále Itálie a Císaře Etiopského Viktora Emanuela III., stal italskou obdobou Norimberských zákonů. idé museli opustit školy, veřejné instituce, továrny, byl jim zabaven majetek. K vyhlazování došlo za druhé světové války. Viktor Emanuel III. zemřel v exilu v roce 1947. Jeho pozůstatky se vrátily do Itálie právě počátkem toho roku a byly pohřbeny v rodinné hrobce Savojské dynastie v severoitalském Piemontu. Rodina Savojských by chtěla, aby byl pohřben v římském Pantheonu, kde se ji nacházejí hroby jeho předchůdců. Nepřipadá to v úvahu, prohlásil předseda vlády Paolo Gentiloni.
Není náhodou, e se prezident Italské republiky Sergio Mattarella právě ve stejných dnech rozhodl jmenovat 88letou Lilianu Segreovu doivotní senátorkou. Segreová, pocházející z Milána, se ji více ne 40 let věnuje snahám o to, aby se nezapomnělo. Jako mladé děvče musela opustit školu, své přátele a byla odvezena transportem do Osvětimi, kde se jí podařilo, na rozdíl od ostatních členů rodiny přeít.
Tím křiklavěji o několik dní později zapůsobila slova o tom, e je třeba bránit bílou rasu, která je pod ostrým útokem. Pronesl je 65letý Attilio Fontana, politik Ligy Severu, kterého italský pravý střed (Berlusconiho Forza Italia a Liga Severu) postavil jako kandidáta do vedení oblasti v bře nových regionálních volbách v Lombardii. Po vlně protestů sice prohlásil, e mu slovo rasa ujelo a bylo to v souvislosti s neustálým přílivem migrantů z muslimských zemí. O několik dní později se ale pochlubil: Výrok o rase mi v Facebooku přinesl sto tisíc lajků.
A o tomto někdy skrytém někdy otevřeném rasismu se krátce poté zmínil v rozhovoru s deníkem Il Corriere della Sera hlavní římský rabín, 68letý Riccardo Di Segni. Oivení rasismu nám dělá opravdu starost. Je nyní namířen proti lidem černé pleti, muslimům a někdy lidem z Asie. Ale takhle to začíná a dříve či později přijdeme na řadu i my. Rasismus je jed. Ale musím k tomu říct otevřeně jednu věc. Ke všemu přispívá masový příliv migrantů z muslimských zemí. A na otázku, zda oni všichni chtějí respektovat naši ústavu, zákony a zvyky, musím bohuel odpovědět záporně. A na další otázku, zda stát skutečně kontroluje situaci spojenou s uprchlíky, musím opět říci ne. Nově příchozí je třeba integrovat, jene to znamená naučit je jazyk a umonit jim pracovat a zařadit se do ivota společnosti. A k tomu bohuel často nedochází. A ze střetu mentalit se opět rodí ta jedovatá rostlina nesnášenlivosti a rasismu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.