Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 1 > Viktor Tichák: I ty jeden!

Jazyk

Viktor Tichák

I ty jeden!

Je tomu již velmi dávno, co začala kampaň s názvem „No Hate Speech Movement“, ale teprve v posledních letech se jí v našich středoevropských končinách věnuje pozornost jak mediální, tak obecně společenská. Celá záležitost je samozřejmě mnohaúrovňová, komplikovaná a krajně kontroverzní, člověk nutně musí zabrousit do oblasti ústavního práva, svobody slova, cenzury a jiných celospolečenských témat, pro účely jazykové rubriky ale tyto kontroverze otevírat nemusíme. Naopak, pohled lingvistický do celé této spleti názorů může vnášet zcela nové objevy.

Na počátku letošního roku byly „hates“ v českém mediálním prostředí častěji tematizovány ze dvou důvodů. Zaprvé v souvislosti se zákonem o zákazu veškeré internetové nenávisti v Německu, zadruhé při ve všech směrech vyhrocené kampani české přímé volby prezidenta republiky. Na počátku všeho stojí překladatelský oříšek – jak ony „hates“ přeložit do češtiny? Ustálilo se spojení „nenávistné komentáře“, byť je toto spojení svým významem poněkud užší než „hate“ nebo německé „Hass“ příp. „Hassrede“. Ruku na srdce, nenávistný komentář připomíná puristické snahy národních obrozenců, vzhledem ke skutečnosti, že slovu „hate“ či „hejt“ většina lidí buď rozumí, nebo nerozumí ani „nenávistnému komentáři“, lze slovo hate i hejt používat i bez uvozovek. Pro srovnání následují titulky internetových zpráv na počátku roku: „V Německu začal platit zákon proti ‚hejtům', z internetu mizí vtipy“ (idnes.cz, 6. ledna 2018), „Až miliardová pokuta pro sociální sítě. Německo chce zatrhnout nenávistné komentáře“ (novinky.cz, 1. ledna 2018), „Zákon o nenávistných komentářích hýbe Německem“ (irozhlas.cz, 2. ledna 2018) apod.

V zásadě nejproblematičtější z hlediska jazykového je dle mého názoru definice hejtu. Vrhl jsem se do studia obou německých kontroverzních zákonů, StGB §130 (trestní zákoník) i nového NetzDG §3, abych takovou definici nalezl. Jakožto lingvista ale nejsem ani po přečtení všech odstavců spokojen, protože hejt zkrátka není termín nikterak lingvistický, nýbrž politický. Nový zákon, který nabyl účinnosti v lednu, upravuje pouze povinnosti správců sociálních sítí vůči nenávisti a fake news, nikoli samotnou definici hejtu. Tvrdí, že sociální sítě jsou samy zodpovědné za to, aby byl nahlášený protizákonný obsah smazán. Co je protizákonným obsahem, upravuje trestní zákoník, a to velmi obecně.

Neexistuje žádná formální definice hejtu, ale pouze obsahová. Ve spojitosti s hejty jde ruku v ruce vulgarita a nadávky, ty jsou ovšem záležitostí formální, nikoli obsahovou. Klidně si tedy můžeme dále nadávat, když tím nebudeme nikoho ponižovat ani urážet. Forma ale souvisí s obsahem: Je pravda, že hejty typu „Ty jeden č***, přestaň s***, vím, kde bidlíš a z*** ti tu tvoji k*** dceru“ a „Co to tady meleš za s*** ty nechutně hnusná lesbo“ jsou ve srovnání s hypotetickými komentáři s velmi podobným obsahem jako „Vážený pane, prosím, přestaňte, jinak Vám budu nutně a bezodkladně muset odcizit dceru a provádět s ní proti její vůli sexuální praktiky“ nebo „Vážená paní, soudě podle vašeho vyjádření zastávám názor, že jste velice nevzhledná a jiné sexuální orientace“ spíše odhalitelné jako hejty, přesto se dle definice jedná o hejty i ve druhém případě.

Před druhým kolem české prezidentské volby se otevřela stavidla tolika jazykovému materiálu, že by všechna ta slova seřazená za sebou jistě bez problému překonala hranice sluneční soustavy. Vulgaritami ani hejty se nešetřilo, nadávky tradiční i netradiční padaly na účet obou prezidentských kandidátů a národ měl samozřejmě opět příležitost se předvést jako národ vtipálků. Samotného mě zaujal třeba přikivovač, pravděpodobně od slova kivi. U národa, jako jsme my, Češi, bych se zákazu hejtů bál právě z tohoto důvodu. Nebojíme se použít humor ani tam, kde by Němci svého krajana ukamenovali. Je nabíledni, že v případě uvedených smyšlených intelektuálních hejtů se jedná o vtip. Na druhou stranu, sérioví vrazi, jak víme z detektivek, a další, kteří hejty mohou myslet vážně, jsou mazaní, pravopis spíše ctí, a ne nutně by museli být vulgární. Tak tedy – smazat, nebo nesmazat?

Viktor Tichák

Obsah Listů 1/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.