Martin Burian

Jedna z variant: republika

V prosinci minulého roku zaplnili návštěvníci téměř do posledního místa sál amstettenské radnice. Pozvání místního kulturního spolku Kulturhof přijala profesorka univerzity v Kremži na Dunaji Ulrike Guérotová. Přibližně 120 posluchačů různého věku a zaměření si vyslechlo přednášku této německé politoložky, autorky, politické poradkyně a pedagožky. Následná živá diskuse ukázala, že téma, kterým se autorka zabývá, je aktuální a občanů se osobně velmi dotýká.

Název referátu Proč se Evropa musí stát republikou se shoduje s titulem tři sta šedesátistránkové publikace Ulrike Guérotové, vydané v loňském roce v německém vydavatelství Piper. Kniha – jedná se o rozšířené a aktualizované vydání – má však na rozdíl od přednášky ještě podtitul Jedna politická utopie. Autorka v úvodu zmiňuje časté reakce, se kterými se setkala po prvním vydání. Nazývali ji snílkem či utopistkou a obvykle namítali, že Evropa potřebuje pragmatická řešení. Ona ovšem ve svých argumentacích cituje amerického otce ústavy Madisona: „Bez ústavy je všechno k ničemu.“ S tímto tvrzením se zcela ztotožňuje a považuje sepsání evropské ústavy za podmínku dalšího, podle ní správného směřování Evropy. Založení republiky má za nejlepší ochranu proti populismu, extremismu a nacionalismu. V historických poznámkách upozorňuje na skutečnosti, které jsou i dalšími vhodnými argumenty pro její teorii evropské republiky. Cituji: Pojem „republika“ má v běžné jazykové praxi prastarý základ a ušlechtilý zvuk, je to přece v pravém smyslu slova základní pojem politické historie ideí v Evropě. Na tom nezmění nic ani skutečnost, že politické osoby jako Donald Trump, republikánský kandidát na post presidenta v USA, pojem „republika“ případně „republikanismus“ momentálně zle opotřebovávají. Tento termín je podstatně starší než pojem „stát“ nebo „národ“, pokud jde o formu politických jednotek. Díky svému ve více než stoleté historii získanému výkladu a mnohovrstevnatosti bude proto pro Evropu nejpřiměřenější. Neboť v pojmu republika je zahrnuto více rovin: politický řád, organická nebo korporační koncepce celku, a proto tedy společenský řád, orientovaný na obecné blaho, který je sociálně závazný, na rozdíl od formalistického pojmu stát. Konec citátu. Autorka se vrací i k původnímu významu slova republika, tedy res publica. Připomíná, že se jedná o veřejnou společnou věc, tedy o blaho občanů. To podle ní dnešní Evropské unii chybí nejvíce. Z přednášky i z následné diskuse vyplynulo, že termínu republika každý občan rozumí a umí si pod ním něco představit. Vznikem evropské republiky by mělo odpadnout označení „ti nahoře“, v tomto případě neznámí mocipáni někde v Bruselu, kteří nás vůbec neznají a chtějí nám jen poroučet a rozkazovat. Od vytvoření evropské republiky si Guérotová slibuje mnohé, mimo jiné i sjednocení sociálních systémů, jinými slovy zrovnoprávnění všech občanů. Propagaci své teorie věnuje mnoho energie, nikdo ji nemůže označit za naivní osobu. Ráda by, jak říká, svojí utopií obohatila evropskou současnost bez konstruktivních nápadů a vizí. Současnost, ve které se až příliš často ozývají slova jako odchod, ploty, hranice, suverenita či dozor.

I další kniha, kterou autorka přivezla a nabídla ke koupi, vyšla loni a jedná se již o druhé vydání. V knize s výrazným, snad až provokativním názvem Nová občanská válka a podtitulem Otevřená Evropa a její nepřátelé se snaží popsat dnešní, v mnohém krizovou situaci a nabídnout možná řešení. Velké nebezpečí vidí v evropském pravicovém populismu, který vnitřně rozděluje národy. Anglii, Rakousko, Holandsko, Polsko, Maďarsko nebo Francii považuje za hluboce rozervané společnosti. Tvrdí, že na jedné straně stojí zastánci přežitých národnostních států společně s těmi, kteří chtějí Evropu izolovat. Na druhé straně vidí liberální a progresivní občanskou společnost, která chce Evropu decentralizovat, sociálně a parlamentárně zorganizovat. Tento historický proces považuje za nutný a dobrý. Tato „nová občanská válka“ podle jejího názoru uvolňuje Evropě cestu k cíli, kde je politický názor důležitější než národní příslušnost. Je přesvědčena, že příznivci světu otevřené civilní společnosti tvoří v Evropě většinu, zatím však nevytvořili společné politické hnutí. Jakmile se tak stane, tvrdí Guérotová, strašidlo zpátečnického národovectví a populismu zmizí a cesta k moderní a svobodomyslné Evropě vzdálené národním státům bude volná. Kdo jsou nesmiřitelní protivníci v této „nové občanské válce“? Uvedu pouze několik příkladů: hromaděním majetku v rukou několika jedinců se vytvořila počtem marginální společenská vrstva, proti níž stojí velmi početná skupina příjemců nevysoké sociální podpory. V Německu vyplácená podpora v nezaměstnanosti, takzvaná HARTZ IV., působí na mnohé občany jako nesmazatelný a ponižující cejch, mnozí se jí z tohoto důvodu raději zřeknou. Současná situace rozhodně nepřispívá k harmonickému soužití starých a mladých, o harmonických vztazích mezi občany a imigranty můžeme pouze snít. Autorka varuje před dalším vyhrocováním konfliktů a navrhuje mnohá řešení, která se vždy musí týkat všech občanů bez rozdílu. Například evropská podpora v nezaměstnanosti, základní pojištění a případně ničím nepodmíněný měsíční příjem 400 eur by měly být vhodnými základními kameny nové Evropy. Pro mnohé z nás neuvěřitelný návrh – ničím nepodmíněný příjem 400 eur pro všechny občany Evropy – by měl být snadno financovatelný zavedením 0,01% daně ze všech finančních transakcí.

Martin Burian (1960) je výtvarník, od roku 2015 spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 1/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Jedna z variant: republika

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu