Téměř rok trvající a vpravdě ubíjející konkurs na anti-Zemana skončil neslavně. Miloš Zeman získal v druhém kole prezidentských voleb dva miliony osm set tisíc hlasů, jeho protikandidát Jiří Drahoš o sto padesát tisíc méně. Skromné naděje, e na Hradě po pěti letech zasedne někdo, kdo úřad chápe jako slubu, nikoliv jako opevněnou baštu, ze které se střílí do lidí na okraji společnosti, vzaly znovu za své. Demokracie ve své přímé mutaci zase jednou dala všem těm, kteří se obvykle stavějí na její obranu, pěkně za vyučenou. Petr Pithart ostatně svého času všechny hlasitě varoval.
Po deseti letech rozumbradování Václava Klause, které česká společnost s vypětím všech sil přeila, nás tak čeká stejně dlouhé období s jeho opozičně-smluvním dvojčetem. Lidé vydrí ledacos a i druhou pětiletku prognostika u konce s dechem nějak přečkají. Jinou otázkou je, v jakém stavu na konci Zemanova prezidentování najdeme politické uspořádání země. Dvacet let cílené devastace společenské smlouvy, kterou přinesl polistopadový reim, by ostatně rozkolísalo nejeden vyspělejší a solidárnější demokratický kapitalismus.
První Zemanova pětiletka toti byla podobně úspěšná jako ta, kterou socialističtí plánovači naordinovali Československu na přelomu čtyřicátých a padesátých let s cílem zajistit podstatné zvýšení ivotní úrovně všech vrstev pracujícího lidu a upevnit svazek dělníků, rolníků a inteligence. Těký průmysl jel na plné obrátky, ale o toaletní papír byla nouze. V minulých letech za pomoci prezidenta byznys těch nejbohatších rostl a dolních deset milionů se topilo v exekucích a často marně hledalo střechu nad hlavou.
Proto nahlas formulovaný předpoklad, e se Zeman bude ve druhém funkčním období chovat jinak ne doposud, můe poslouit leda jako jednosměrná jízdenka do léčebny pro duševně choré. Tam snad mají pro patologické snílky odmítající noční můry jako realitu všedních dní speciální oddělení. Tuto a podobné marné naděje bychom měli zaplašit a zbytečně se nevysilovat myšlenkami o dobrém a moudrém prezidentovi, kdy máme Zemana. Na Hradě bude i v dalších letech sedět zapšklý a mstivý stařík.
Často se říká i píše, e Zemanovo vítězství je odrazem hluboce rozdělené společnosti. Obávám se, e vysvětlení je mnohem prostší. Zmíněný konkurs na anti-Zemana byl zkrátka úplný průšvih a jeho produkční by zaslouil padáka. Plejáda starších bílých heterosexuálních muů dlouhé měsíce opakovala, e jsou principiální alternativou dnešního hradního pána. Avšak mimo tuto deklaraci ádnou výraznější odlišnost – s výjimkou schopnosti chůze bez pomoci tělesných stráců – nenabízeli. Do druhého kola pak proklouzl ten, který se Zemanovi názorově blíil nejvíce. O alternativě nemohla být ani řeč.
Drahoš by bezesporu byl lepším prezidentem ne Zeman. Lepším prezidentem by toti byl prakticky kdokoliv s výjimkou v chemtrails věřící členy spolku přátel Tomia Okamury a v patafyzice si za peníze miliardářů libující dělníky Institutu Václava Klause. Volby však ukázaly, e vybraná mluva bez sprostých výlevů a jistá zručnost při stahování králíků člověka na Hrad nevynese. Lidé si zkrátka ádají víc. A kdy se u člověk odhodlá vyzvat svého soka k souboji, měl by se na něj připravit.
Ve volbách tak nezvítězil Zeman. Vítězem se stala neschopnost vybřednout z dědictví normalizace a divokých devadesátých let. Útěchu nám tak můe poskytnout leda vědomí konečnosti lidského ivota, respektive skutečnost, e rezervoár lidí typu Zemana a Klause se postupně vyčerpává a za pár let u nebude kde brát.
Pokud medicína v několika následujících letech neobjeví lék na nesmrtelnost, máme naději, e dalšího z budovatelů mafiánského kapitalismu na Hrad u nezvolíme. Změna k lepšímu však přijde jen tehdy, najde-li se odváný politik, který chce lidi emancipovat a nevezme do zaječích, kdy zjistí, e o emancipaci pro všechny značná část společnosti nestojí.
Jan Gruber (1987) je novinář, redaktor rubriky Domov Deníku Referendum.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.