Werner Gamerith

Zachraňte pěkné

K největšímu potenciálu Rakouska bezpochyby patří krása jeho krajiny. Proč ji potom neustále betonujeme a namáháme její kapacitu, jako by nebylo žádné zítra?

Zvláštní: všichni obdivují vzrušující rakouskou přírodu. Přesto je u nás zastavěno a zapečetěno, rozkrájeno a rozparcelováno více krajiny než v sousedních zemích. Stávajícímu zbytku hrozí přetěžování. Kde stojí maximalizace produkce v popředí, bývají krása a ekologické bohatství zanedbávány nebo zcela ničeny.

Ekologicky uvažující majitelé pozemků vědí nebo instinktivně cítí, že trvalá udržitelnost přírody je možná jen tehdy, když rozmanitost zůstane zachovaná. Tak patří třeba k přírodní lesní výsadbě ponechání několika starých vykotlaných stromů a přírodních lesních ostrovů. Biozemědělci se vyhýbají chemicky podporovaným monokulturám a podporují místo toho druhové bohatství střídáním plodin, tvorbou kompostu a meziporostů. A prozíravý turistický průmysl se zříká dobývání přírody a chrání krásu krajiny jakožto základ její existence.

Za většinu úspěchů při zachovávání drahocenné přírodní a kulturní krajiny – od národních parků až po mnohé mokré i suché louky – vděčíme lidem a spolkům pro ochranu přírody, především však ambiciózním hospodářům. Jenže tento postoj zatím bohužel není vlastní všem. Bolí to, když právě zástupci zájmových skupin snahy svých nejpokrokovějších členů nejenom ignorují, ale naopak podrážejí. Tak mnozí lesničtí funkcionáři vážně tvrdí, že obhospodařený les vyplní svoji společenskou úlohu lépe než les přírodní. Nedávno pranýřovala Zemědělská komora společně s organizací zastřešující výrobce agrochemikálií (Industriegruppe Pflanzenschutz) zákaz nebezpečných látek jako „nevědecký“ a vyvolávala strach z výpadků v zásobování a ze ztráty pracovních míst z důvodu hrozícího „vymýcení“ těchto látky. Takové akce škodí všem snahám ekologického hospodaření a péče o krajinu.

Krajina, kterou vnímáme jako hezkou, je krajina zpravidla bohatá na druhy a životní prostory a plnící tak mnohočetné funkce. Bohužel, krása krajiny a ekologické bohatství nemají žádnou tržní cenu, proto mají v naší na zisk orientované společnosti těžkou pozici. Nemůžeme si je koupit, pojistit či vysoudit. I když jsou v ochranných oblastech pravidla pevně daná, mají v úředních jednáních málokdy váhu. O to důležitější je povědomí civilní společnosti, že krása krajiny není luxus, ale znamení její zdravé biologické různorodosti, kterou jsme povinováni zachovat. Neboť to udržuje ekologické systémy stabilní a umožňuje náš život. Vedle vědeckých zdůvodnění nás motivuje láska k živoucí přírodě a touha po pěkném. V neposlední řadě potřebujeme její léčivé a inspirující působení na naši mysl a srdce.

Zohavení přírody bychom měli vnímat jako potupu a snažit se mu zabránit.

Velký ruský spisovatel F. M. Dostojevský vyjádřil tuto mou naději již v 19. století: „Krása zachrání svět.“

Vyšlo v březnu 2017 v časopise Servus in Stadt&Land, servus.com.

Werner Gamerith (1939) je rakouský ekolog fotograf a publicista.

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Werner Gamerith

Zachraňte pěkné

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu