K největšímu potenciálu Rakouska bezpochyby patří krása jeho krajiny. Proč ji potom neustále betonujeme a namáháme její kapacitu, jako by nebylo ádné zítra?
Zvláštní: všichni obdivují vzrušující rakouskou přírodu. Přesto je u nás zastavěno a zapečetěno, rozkrájeno a rozparcelováno více krajiny ne v sousedních zemích. Stávajícímu zbytku hrozí přetěování. Kde stojí maximalizace produkce v popředí, bývají krása a ekologické bohatství zanedbávány nebo zcela ničeny.
Ekologicky uvaující majitelé pozemků vědí nebo instinktivně cítí, e trvalá udritelnost přírody je moná jen tehdy, kdy rozmanitost zůstane zachovaná. Tak patří třeba k přírodní lesní výsadbě ponechání několika starých vykotlaných stromů a přírodních lesních ostrovů. Biozemědělci se vyhýbají chemicky podporovaným monokulturám a podporují místo toho druhové bohatství střídáním plodin, tvorbou kompostu a meziporostů. A prozíravý turistický průmysl se zříká dobývání přírody a chrání krásu krajiny jakoto základ její existence.
Za většinu úspěchů při zachovávání drahocenné přírodní a kulturní krajiny – od národních parků a po mnohé mokré i suché louky – vděčíme lidem a spolkům pro ochranu přírody, především však ambiciózním hospodářům. Jene tento postoj zatím bohuel není vlastní všem. Bolí to, kdy právě zástupci zájmových skupin snahy svých nejpokrokovějších členů nejenom ignorují, ale naopak podráejí. Tak mnozí lesničtí funkcionáři váně tvrdí, e obhospodařený les vyplní svoji společenskou úlohu lépe ne les přírodní. Nedávno pranýřovala Zemědělská komora společně s organizací zastřešující výrobce agrochemikálií (Industriegruppe Pflanzenschutz) zákaz nebezpečných látek jako nevědecký a vyvolávala strach z výpadků v zásobování a ze ztráty pracovních míst z důvodu hrozícího vymýcení těchto látky. Takové akce škodí všem snahám ekologického hospodaření a péče o krajinu.
Krajina, kterou vnímáme jako hezkou, je krajina zpravidla bohatá na druhy a ivotní prostory a plnící tak mnohočetné funkce. Bohuel, krása krajiny a ekologické bohatství nemají ádnou trní cenu, proto mají v naší na zisk orientované společnosti těkou pozici. Nemůeme si je koupit, pojistit či vysoudit. I kdy jsou v ochranných oblastech pravidla pevně daná, mají v úředních jednáních málokdy váhu. O to důleitější je povědomí civilní společnosti, e krása krajiny není luxus, ale znamení její zdravé biologické různorodosti, kterou jsme povinováni zachovat. Neboť to udruje ekologické systémy stabilní a umoňuje náš ivot. Vedle vědeckých zdůvodnění nás motivuje láska k ivoucí přírodě a touha po pěkném. V neposlední řadě potřebujeme její léčivé a inspirující působení na naši mysl a srdce.
Zohavení přírody bychom měli vnímat jako potupu a snait se mu zabránit.
Velký ruský spisovatel F. M. Dostojevský vyjádřil tuto mou naději ji v 19. století: Krása zachrání svět.
Vyšlo v březnu 2017 v časopise Servus in Stadt&Land, servus.com.
Werner Gamerith (1939) je rakouský ekolog fotograf a publicista.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.