Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 6 > Patrik Eichler: Slováci se špatným pocitem

Patrik Eichler

Slováci se špatným pocitem

Roberta Fica coby slovenského premiéra rozčílilo, když ani jedna ze dvou evropských agentur, kterém se musejí s brexitem odstěhovat z Londýna, nenašla své nové sídlo v Bratislavě, ba ani jinde v nových členských zemích EU. Koncem listopadu členské státy rozhodly, že Evropské léková agentura přesídlí do holandského Amsterodamu a Evropská bankovní agentura do francouzské Paříže. Že se nechce zaměstnancům agentur stěhovat do zemí s nižšími platy a slabším kulturním vyžitím, se říkalo už dlouho. Slováky ale naštval – z jejich pohledu – přehlíživý postoj starých evropských zemí vůči zemím novým. Že se jedna z agentur přestěhuje právě do nové členské země bylo podle nich dohodnuto předem. Neuspěli ale ani Slováci, ani Češi, ani některá z pobaltských zemí.

Možná i pod dojmem neúspěchu v kandidatuře na sídlo dvojice evropských agentur vyslalo Slovensko do souboje o křeslo šéfa euroskupiny, tedy skupiny členských zemí EU platících eurem, svého ministra financí Petera Kažimíra. Neuspěl začátkem prosince ani on. Šéfem euroskupiny se stal Portugalec Mario Centeno. Evropská média psala předem, že Kažimír svou kandidaturou překvapil, že porušil všechna pravidla, když kandidoval proti Centenovi, přestože jsou oba ze stejné politické rodiny sociálně demokratických stran.

Protože se ale v politice máloco děje docela náhodně, můžeme si také myslet, že neúspěšná Kažimírova kandidatura bude Ficovi argumentem do evropských debat o přehlíživosti Západu k Východu i nefunkčnosti spolupráce napříč Evropou i ve chvílích, kdy se Slovensko snaží stát Visegrádským premiantem evropské spolupráce. Kromě špatného pocitu na Slovensku ale dvojitý neúspěch z konce roku 2017 dobře zapadne do skládačky nízkých mezd, horších potravin nebo vyvádění prostředků, jak ho na svých slovenských dcerách realizují jejich zahraniční matky nejen v bankovnictví nebo automobilovém průmyslu.

Patrik Eichler

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.