Posledně jsem psal o výletu k Mysu Dobré naděje a potom jsem si uvědomil, e je škoda tolik záitků odbýt tak stroze. Týdny a měsíce sedím u počítače a píšu, tu e za oknem hřmí, tu e je slunečno, a pak jsem vren na jinou polokouli a inspirací zhrdnu? Vdyť kolik by se dalo napsat o chuti přímoroce v těstíčku a pštrosího carpaccia v Arnoldově restauraci ve fejetonu labunickém anebo o mlaskavé řeči Xhosů, Afrikánci posměšně nazývaných hotentoti, kdybych chtěl psát fejeton jazykový!
Ale namístě je něco aktuálnějšího. Politicky toti Jiní Afrika v létě ila pokusem o sesazení prezidenta Jacoba Zumy. Tamní ombudsmanka hlavu státu obvinila, e si rodinné sídlo vystavěla za státní peníze, v přepočtu za bratru půl miliardy korun. Rodinné sídlo v místě jeho trvalého bydliště v provincii KwaZulu-Natal zahrnuje amfiteátr, bazén a zoologickou zahradu a závidět mu můe i jiný Jihoafričan Radovan Krejčíř – se svou vilou v Černošicích, v Jiní Africe nyní ije v poměrech stísněnějších. Zuma ovšem takový dům potřebuje, má toti čtyři manelky a dvacet dětí, podle jiných pramenů manelky jen tři a dětí 19, ale to u vyjde nastejno. Polygamie na jihu Afriky v rozporu se zákonem není, trestná je ovšem korupce, z které byl obviňován, nikoli však obviněn – ani to bránilo jeho zvolení do čela státu před osmi lety –, anebo znásilnění, za které byl souzen, ale ne odsouzen, ještě tři roky předtím.
V srpnu, krátce před naším příletem, pochodovaly Kapským městem desetitisíce lidí k parlamentu a ádali Zumovo sesazení. Nyní proto, e odvolal ministra financí a země si pohoršila v hodnocení ratingových agentur.
Národní shromádění hlasovalo o jeho odvolání u podeváté – a opět marně.
Tady bychom si mohli říct: nepropadejme trudomyslnosti nad výsledky našich parlamentních voleb a úzkosti z blíících se voleb prezidentských; co by za to dali v Africe!
Jene: tak jako ve statistice není tak důleitý okamitý stav, jako směřování, platí to i v tomto případě. Od zrušení apartheidu uplynulo v Jiní Africe zhruba tolik času, jako u nás od Listopadu. Před třiceti lety se tam vradilo, lidé trpěli v alářích a táborech, dnes, po celonárodním usmíření, které se podařilo prosadit Nelsonu Mandelovi, se zde rozvíjí demokracie. Nelynčuje se, nestřílí se do demonstrantů a nejsou političtí vězni. A stírají se dělení rasová a náboenská. Zuma sice odvolán nebyl, bylo proti tomu 198 poslanců a devět se zdrelo hlasování, pro ale hlasovalo 177, včetně dvaceti příslušníků jeho Afrického národního kongresu.
Pravda, ještě se člověk musí bát leckde okradení a vůbec je tu trochu divoko, ale vše se jaksi mění k lepšímu. Lze prohlásit toté o prý vyspělé evropské zemi mírného klimatického pásma, její hlava, kdysi poadující postavení holých lebek mimo zákon, se nyní hlásí k lidem co do myšlenkových pochodů blízkých fašismu? V ní xenofobové, vyznavači rázných a přímých činů a obhájci před čtvrtstoletím odvreného reimu usedají bez odporu veřejnosti do vedení parlamentu a jeho výborů?
Co ale s tím? Protikandidát současného českého prezidenta řekl: Jsem v kampani u dlouho a jedna věc mě trápí. Jsem předmětem různých útoků, které nejsou pěkné. Říkají o mně, e jsem jakýsi vítač. Já? Já, který jsem hned na začátku zveřejnil, jak chci nakládat s migrací? Nebo o mně píší, e jsem estébák. Tak pravil Michal Horáček, o něm jsem si myslel, e patří k uchazečům volitelným.
A já říkám: Nemyslím, e být vítačem je jako být estébák. Naopak, prohlašuji: Jsem vítač! Budu spíš vítat bídného hosta ne vojenské kolony. A nejsem ani proti uprchlickým kvótám, pokud je Evropa, jejími členy jsme, přijala. Ale pravda, na nic nekandiduji. Nanejvýš si o něco koleduji.
Příště u bude o Hradu rozhodnuto a třeba se budu moci v klidu rozepsat o lahodném ebírku z prasete bradavičnatého nebo velejemné pakoní pečínce.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.