Tomáš Tichák

Vzpomínky na Afriku

Posledně jsem psal o výletu k Mysu Dobré naděje a potom jsem si uvědomil, že je škoda tolik zážitků odbýt tak stroze. Týdny a měsíce sedím u počítače a píšu, tu že za oknem hřmí, tu že je slunečno, a pak jsem vržen na jinou polokouli a inspirací zhrdnu? Vždyť kolik by se dalo napsat o chuti přímorožce v těstíčku a pštrosího carpaccia v Arnoldově restauraci ve fejetonu labužnickém anebo o mlaskavé řeči Xhosů, Afrikánci posměšně nazývaných hotentoti, kdybych chtěl psát fejeton jazykový!

Ale namístě je něco aktuálnějšího. Politicky totiž Jižní Afrika v létě žila pokusem o sesazení prezidenta Jacoba Zumy. Tamní ombudsmanka hlavu státu obvinila, že si rodinné sídlo vystavěla za státní peníze, v přepočtu za bratru půl miliardy korun. Rodinné sídlo v místě jeho trvalého bydliště v provincii KwaZulu-Natal zahrnuje amfiteátr, bazén a zoologickou zahradu a závidět mu může i jiný Jihoafričan Radovan Krejčíř – se svou vilou v Černošicích, v Jižní Africe nyní žije v poměrech stísněnějších. Zuma ovšem takový dům potřebuje, má totiž čtyři manželky a dvacet dětí, podle jiných pramenů manželky jen tři a dětí 19, ale to už vyjde nastejno. Polygamie na jihu Afriky v rozporu se zákonem není, trestná je ovšem korupce, z které byl obviňován, nikoli však obviněn – aniž to bránilo jeho zvolení do čela státu před osmi lety –, anebo znásilnění, za které byl souzen, ale ne odsouzen, ještě tři roky předtím.

V srpnu, krátce před naším příletem, pochodovaly Kapským městem desetitisíce lidí k parlamentu a žádali Zumovo sesazení. Nyní proto, že odvolal ministra financí a země si pohoršila v hodnocení ratingových agentur.

Národní shromáždění hlasovalo o jeho odvolání už podeváté – a opět marně.

Tady bychom si mohli říct: nepropadejme trudomyslnosti nad výsledky našich parlamentních voleb a úzkosti z blížících se voleb prezidentských; co by za to dali v Africe!

Jenže: tak jako ve statistice není tak důležitý okamžitý stav, jako směřování, platí to i v tomto případě. Od zrušení apartheidu uplynulo v Jižní Africe zhruba tolik času, jako u nás od Listopadu. Před třiceti lety se tam vraždilo, lidé trpěli v žalářích a táborech, dnes, po celonárodním usmíření, které se podařilo prosadit Nelsonu Mandelovi, se zde rozvíjí demokracie. Nelynčuje se, nestřílí se do demonstrantů a nejsou političtí vězni. A stírají se dělení rasová a náboženská. Zuma sice odvolán nebyl, bylo proti tomu 198 poslanců a devět se zdrželo hlasování, pro ale hlasovalo 177, včetně dvaceti příslušníků „jeho“ Afrického národního kongresu.

Pravda, ještě se člověk musí bát leckde okradení a vůbec je tu trochu divoko, ale vše se jaksi mění k lepšímu. Lze prohlásit totéž o prý vyspělé evropské zemi mírného klimatického pásma, jejíž hlava, kdysi požadující postavení holých lebek mimo zákon, se nyní hlásí k lidem co do myšlenkových pochodů blízkých fašismu? V níž xenofobové, vyznavači rázných a přímých činů a obhájci před čtvrtstoletím odvrženého režimu usedají bez odporu veřejnosti do vedení parlamentu a jeho výborů?

Co ale s tím? Protikandidát současného českého prezidenta řekl: „Jsem v kampani už dlouho a jedna věc mě trápí. Jsem předmětem různých útoků, které nejsou pěkné. Říkají o mně, že jsem jakýsi vítač. Já? Já, který jsem hned na začátku zveřejnil, jak chci nakládat s migrací? Nebo o mně píší, že jsem estébák.“ Tak pravil Michal Horáček, o němž jsem si myslel, že patří k uchazečům volitelným.

A já říkám: Nemyslím, že být vítačem je jako být estébák. Naopak, prohlašuji: Jsem vítač! Budu spíš vítat bídného hosta než vojenské kolony. A nejsem ani proti uprchlickým kvótám, pokud je Evropa, jejímiž členy jsme, přijala. Ale pravda, na nic nekandiduji. Nanejvýš si o něco koleduji.

Příště už bude o Hradu rozhodnuto a třeba se budu moci v klidu rozepsat o lahodném žebírku z prasete bradavičnatého nebo velejemné pakoní pečínce.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Vzpomínky na Afriku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu