Album

David Voda

Satori Libuše Šlezarové

Libuše Šlezarová, bez názvu, 1982,

dřevo, polychromie, koudel, 230 x 80 mm, soukromá sbírka Olomouc.

Nejzvláštnější je toto: dílo tělem tak nepatrné; jen několik desítek dřívek, hadrových panáků, bytůstek z kostí, papier-maché, drátu a nití, a přece volá významy až metafyzickými. Patří do ontologie? Libuše Šlezarová (1953–2015) jen lakonicky dodává: „Mé ťdíloŤ se vejde do jedné skříňky.“

Už od poloviny 70. let kráčela po ontologické stezce, když proti umělosti „lidových soustružených“ panen vytvářela své první nesmírně pracné kuželky panenek nožem a vlastní rukou. Jako by těm pannám chtěla vrátit původní předprůmyslové jsoucno. Časem jich přibylo, některé vystavila ještě za ancienne régime v Divadle v Řeznické a v olomoucké Galerii Pod Podloubím. Měl jsem to štěstí, že jsem sledoval, jak se od 90. let „v jejím jívovském ateliéru zrodily celé zástupy fascinujících mlčenlivých postav-svědků“ (Alexandr Jeništa); že jsem viděl její sudetskou dílnu. Na stole rozpracované hlavy, trupy, malinkaté údy, polotovary nedokončených nitěných figur, víly ze škeblí a záclon, vybělené „řízky hovězích kostí“ z nikdy nesloženého sudetského anděla. Všude kolem špulky nití, provázky, záclony, kosti, barevné hadříky, černé uhlíky, škeble, tužky, papíry, lepidla, nůžky...

Libino dílo je „satori“, záblesk náhlého uvědomění, že tvorba „uskutečňuje prázdnotu“ a z této prázdnoty teprve vyrážejí „oproštěni od veškerého smyslu“ rysy, kosti, nitě existence.

(Retrospektivní výstava díla Libuše Šlezarové bude zahájena ve čtvrtek 8. února 2018 v 18.30 hodin v olomouckém Divadle hudby v budově Muzea umění Olomouc.)

David Voda

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

David Voda

Satori Libuše Šlezarové

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu