Jazyk
Kdy se v tramvaji před časem poprvé ozvalo: Váení cestující, na zastávce [x] dbejte zvýšené opatrnosti. Vstupujete do jízdního pruhu pro automobilovou dopravu, zamyslel jsem se, proč zkrátka neřeknou: Pozor, vstupujete do pruhu, kde jezdí auta! Zní to asi příliš lidově? Kadopádně je to jistě záleitost stylistická, musí to být ten nejvyšší z nejvyšších stylů jazyka, asi aby korespondoval s prestií daného dopravního podniku. Jízda tramvají je ovšem dle mého názoru záleitost spíše kadodenní a tyto věty nezjednodušují úlohu učitele češtiny pro cizince, kterým se snaím vysvětlit, e fráze dbát zvýšené opatrnosti, kterou tak často slýchají, a proto ji znají nazpaměť, nepatří mezi fráze, které bychom pouili k poučení dětí, ne je pustíme ven na pískoviště nebo kdy někomu doma podáváme horkou polévku. Pustil jsem se tedy do stylistických průzkumů.
Ani ve Slovníku spisovného jazyka českého ani ve Slovníku spisovné češtiny nemá sloveso dbáti, příp. dbát ádný přívlastek jako např. zastarale, knině nebo řídce. Jen u významu hledět si své práce jako např. ve větě On nic nedbá a jen utrácí. je pouití slovesa v SSJČ označeno jako obecné. Nás ale nyní zajímá sloveso spojené s genitivem, tedy dbát něčeho. Má hypotéza toti zní, e můeme v českém jazyce dbát pouze něčeho zvýšeného, ničeho jiného dbáti nelze. Ani toto spojení však v kodifikačních příručkách nemá ádné stylistické omezení či doporučení. Dále jsem se zamyslel, zda vůbec existuje dbát něčeho i ve formě imperativu 2. osoby singuláru, tedy ve formě dbej např. zvýšené pozornosti. Na většinu otázek zadaných do internetových vyhledávačů vám teď před Vánocemi vyjede nějaká speciální nabídka. I mně se na prvních místech objevily odkazy na e-shopy s plechovými tabulkami. Dbej zvýšené opatrnosti při jízdě na eskalátoru jen za 30,98 Kč s DPH. Tedy ano, forma tykání existuje.
Ale při konkrétní analýze kontextů jsem našel opravdu pouze spojení dbejte zvýšené následované různými podstatnými jmény, nejčastěji opatrnosti a pozornosti, nepočítám-li negaci nedbat něčeho/ničeho, především ani občasný výskyt genitivu u přechodníku nedbaje, sama o sobě občasného. Často se objevuje analogický pokyn dbejte zvýšené bezpečnosti, který systematicky nedává smysl. Dbaní opatrnosti si přeloíme jako pozor, buď opatrný, pozornosti jako buď pozorný a bezpečnosti tedy jako buď bezpečný nebo nebuď nebezpečný? U ostatních podstatných jmen pak pouijeme předloku na, tedy dbejte na svoji viditelnost i ve dne a nezapomeňte na reflexní prvky.
Dopravního podniku jsem se asi dotkl neprávem. Dnes u, jak se postupně při pročítání příkladů dozvídám, dbáme zvýšené opatrnosti vdy a všude, toto spojení z nějakého důvodu vytlačuje slovo pozor. Ale z jakého důvodu? Asi zkrátka zní dobře, i kdy to je záleitost vkusu. Pozor, ale i dávejte pozor, dejte pozor, buďte opatrní – všechna tato spojení znějí v mluvené podobě asi příliš trhansky a nevychovaně? Jazyková ekonomie u není na prvním místě? Frekvenční slovník češtiny přidává další zajímavá data – sloveso dbát je v pořadí 3059. nejpouívanějším českým slovem, těsně za slovem menšina a následováno slovem turistický. Je to umístění velmi ctihodné, slovesa jako vyhodit, zařadit nebo hlídat se umístila a o několik set příček níe. FSČ uvádí, e se sloveso dbát ve 47 % případů vyskytlo v textech odborných, ve 35 % beletristických a v 19 % v textech publicistických.
Všechno se to odehrálo velmi rychle. Začalo to na zastávce U Dómu, kde jsem byl upozorněn, abych dbal zvýšené opatrnosti v jízdním pruhu pro automobilovou dopravu. Následovaly tři zastávky, během nich v mé hlavě proběhly výše uvedené, ještě průzkumy nepodloené úvahy. A na zastávce Palackého, kde došlo k pravidelnému střídání řidičů, se nově přistoupivšímu tramvajovému strojvůdci ozvala vysílačkou dispečerka slovy: Staňo, si tam? Staňa tam byl. Prosimtě, na konečné je ňáká akce, tak tam dbej zvýšené opatrnosti, jo? Následující minutu konsternace v mé hlavě interpretuji jako minutu ticha za vymírající pozor. Přemýšlím nad plechovou tabulkou na vchodových dveřích: Dbej zvýšené opatrnosti, pes!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.