Josef Kašpar

Vrací se Berlusconi do politiky?

Zdá se to být neuvěřitelné, ale 81letý Silvio Berlusconi se vrátil na politickou scénu a není vyloučeno, že po jarních parlamentních volbách bude, jak se v Itálii říká, „rozdávat karty“. Není jisté, zda v nich bude moci kandidovat. Vše závisí na tom, jak a kdy rozhodne štrasburský Soud pro lidská práva, ke kterému se obrátili jeho advokáti. Proto by chtěl, aby se volby konaly co nejpozději, tj. v květnu 2018, ale prozatím nejpravděpodobnější datum je březen příštího roku.

Silvio Berlusconi byl právoplatně odsouzen Nejvyšším kasačním soudem pro daňový podvod. Naopak pokud se týká jeho osobních skandálů, byl z různých důvodů, včetně promlčení přestupku, viny zproštěn. Berlusconi si trest odpykal, ale na základě tzv. zákona Severino odsouzený občan nemůže kandidovat do parlamentu či senátu během následujících pěti let. Lhůta vyprší na jaře 2019. Berlusconi a jeho advokáti ale poukazují na to, že zákon Severino byl schválen až po definitivním odsouzení bývalého premiéra, a proto byl vůči němu aplikován se zpětnou platností. Tato argumentace nestojí na písku, i bývalý předseda štrasburského soudu Jean-Paul Costa před nedávnem prohlásil, „že stížnost Berlusconiho je opodstatněná“. Na druhé straně je pravda, že i v případě, že soud magnátovi vyhoví, rozhodnutí může přijít až po volbách. To ho ale nezastaví. Mohly by ho spíše zastavit problémy vyplývající z kontaktů, které měl ve své velké vile v Arcore s mladými ženami. Několik dívek pozměnilo u soudu výpověď učiněnou v prvním okamžiku před policií a státní zastupitelství v Miláně a Turíně Berlusconiho podezírá, že svědkyně podplatil. Ale to je v tomto okamžiku otevřená otázka a neví se, jak věc skončí.

On sám prohlásil, že nechce být premiérem. Doby, kdy získával přes 30 % hlasů, jsou tytam, v současné době se Forza Italia pohybuje mezi 13 a 15 % hlasů. Nicméně ve spojení s Ligou Severu a pravicovou stranou Fratelli d'Italia by koalice pravého středu mohla s 35 % zvítězit, a jak doufají někteří Berlusconiho stoupenci, získat dokonce 40 % hlasů, a tedy na základě nového volebního zákona většinu křesel v obou komorách parlamentu.

Vzkříšení tiskového magnáta

Otázka je spíše, jak je možné, že muž, který ještě pár let před výrokem soudu musel na podzim 2011 pod tlakem hrozící finanční krize Itálie a s ní celé eurozóny potupně rezignovat, opět politicky „vstal z mrtvých“, navíc ve věku 81 let. Stručná odpověď je, že téměř všichni nástupci či političtí dědicové, ať již mladí či méně mladí, „se spálili“.

Berlusconiho nejužší spolupracovníci neustále prohlašují, že demise na podzim 2011 byla výsledkem mezinárodního spiknutí vedeného Merkelovou, Sarkozym a Bruselem, ke kterému se připojili tehdejší italský prezident Giorgio Napolitano, tradiční italský establishment a levice. Tím se ale drtivá většina Italů nezabývá.

Problém je v tom, že Itálie zažila nejhorší hospodářskou krizi od druhé světové války, při níž bylo například zlikvidováno 25 % průmyslové základny země. Je pravda, že letos i v Itálii přišlo oživení. Jenže to je poznat v Lombardii, Benátsku, tedy na severu a v oblastech, kde tradičně vládne italská pravice, tj. Forza Italia a Liga severu. V Římě a zvláště na jihu to prozatím málokdo mohl pocítit. Naopak začala opět emigrace na sever. Do Milána přišlo v roce 2016 50 000 lidí. S jedním velkým rozdílem oproti minulosti – nejsou to polonegramotní zemědělští dělníci, ale vzdělaní mladí lidé, kteří na jih od Florencie mají velmi malé šance na uplatnění.

Ke vzkříšení Berlusconiho přispěl, i když nevědomky, bývalý premiér Matteo Renzi. Během 1000 dní, kdy vedl italskou vládu, se pokusil o celou řadu nutných a dlouho odkládaných reforem. Jenže tím přesunul těžiště své politické aktivity směrem do středu politického spektra. A to mu tradiční italská levice neodpustila. Obvinila ho, že opustil zájmy lidových vrstev. Při referendu o reformě ústavy se postavila společně s pravicovou opozicí proti Renzimu a porazila ho. Na jaře se pak celé levé křídlo, složené povětšinou z bývalých komunistů, oddělilo od Demokratické strany a založilo si své vlastní hnutí MDP. Renzi se určitě dopustil velkých spíše charakterových a psychologických chyb – není to člověk kompromisu a dlouhého vyjednávání a nadělal si mnoho nepřátel. Výsledkem je, že je nadále tajemníkem Demokratické strany, ale jeho pozice je oslabena.

S Ligou a Hnutím 5 hvězd

Na pomoc Berlusconimu přišlo i Hnutí 5 hvězd, i ono často nechtěně. Po téměř pětileté aktivitě v poslanecké sněmovně lze prohlásit, že s populisty typu Front National, AfP či FPÖ nemá mnoho společného. Je sice kritické vůči Evropské unii, staví se proti přílivu imigrantů, ale je otevřeně proti jakémukoliv násilí, bojuje proti politické korupci a respektuje ústavu. Problém je v tom, že tam, kde dospělo k moci, nejsou výsledky příliš lichotivé. Římská primátorka Virginia Raggiová za 16 měsíců nedokázala prakticky nic, spíše se situace zhoršila, a první nadšení z turínské primátorky Chiary Abbondinové také v šedi každodenní správy milionového města opadlo. A tak se Berlusconi může představit před voliči „jako záruka po fiasku levice, aby se země nedostala do rukou neschopných lidí, jako jsou ti z Hnutí 5 hvězd“.

Berlusconi byl schopen přesvědčit Evropskou lidovou stranu, že právě on je jediný, kdo se úspěšně dokáže populistům postavit. Smířil se opět s kancléřkou Merkelovou a prosadil do vedení Evropského parlamentu svého dlouholetého úzkého spolupracovníka Antonia Tajaniho.

Největšího populistu má ale ve svém hlavním spojenci – Lize Severu. Při volbách se ovšem bude jmenovat pouze Liga. Její tajemník Matteo Salvini ze strany učinil nacionalistickou, občas xenofobní pravicovou stranu, stavící se velmi kriticky vůči EU, evropské měně a naopak nakloněnou Putinovu Rusku. Snaží se proniknout do střední a jižní Itálie – výsledky prozatím nejsou příliš pozitivní, ale v případě problémů s migranty by Sicilané či obyvatelé Neapole mohli zapomenout na to, co o nich ještě před 8–9 lety sám říkal. Salvini a Berlusconi se tedy v některých základních otázkách (Unie, měna atd.) rozcházejí, nicméně snaha vrátit se po 7 letech do vlády je silnější než neshody. Oba se dohodli, že vládu povede zástupce strany, která v seskupení obdrží nejvíce hlasů. V tomto okamžiku má Forza Italia podle sondáží o jedno procento více než Liga, ale to se může změnit.

Oba stojí před dilematem, co se stane po volbách. Nově schválený volební zákon uzná bonus, a tedy parlamentní většinu seskupení, které dosáhne alespoň 40 % hlasů. A to v tomto okamžiku nemá ani pravý střed, ani Demokratická strana ani Hnutí 5 hvězd. K vytvoření vlády bude nutno spojit alespoň dvě z uvedených skupin. A v tomto okamžiku všechny popírají, že by chtěly s rivaly utvořit koalici. Hrozí politická nestabilita a možná i nově vypsané volby, jak k tomu nedávno došlo ve Španělsku.

Josef Kašpar (1946-2018) byl novinář, dlouholetý spolupracovník Listů. Působil v italských i českých médiích. Od roku 1969 Žil v Itálii.

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Kašpar

Vrací se Berlusconi do politiky?

Vzkříšení tiskového magnáta

S Ligou a Hnutím 5 hvězd

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu