Martin Burian

Na kameni kámen

Po nedávných parlamentních volbách v Rakousku nezůstává na politické scéně téměř nikde kámen na kameni. Největší změnu, lépe řečeno destrukci zaznamenala strana Zelených, která se do parlamentu po více než třiceti letech nedostala. V roce 1986 vstoupili do sněmovny poprvé se ziskem osmi poslaneckých křesel. Před čtyřmi roky obdrželi 24 mandátů. Nebýt dlouhodobých vnitrostranických sporů, mohla strana s podobným výsledkem počítat i letos.

Peter Pilz, který těsně před volbami stranu opustil a založil vlastní seskupení, se do parlamentu dostal. Nyní se jeho strana ocitla v situaci, na kterou zcela jistě připravena nebyla. Dlouholetý, dalo by se říci investigativní, politik Peter Pilz čelí obviněním ze sexuálního obtěžování a evidentně neví, jak celou situaci zvládnout a řešit. Jako nejpravděpodobnější se nyní jeví dvě varianty: jeho úplný odchod z politiky, nebo podpora nové strany, která nese jeho jméno, zpovzdálí.

Rakouský parlament má celkem 183 poslanců. Vítězní Lidovci pod vedením jedenatřicetiletého Sebastiana Kurze obsadili 62 křesel, Socialisté 52, Svobodní 51, Neos 10 a strana Petera Pilze (Liste Pilz) 8. Sestavením vlády byl tradičně pověřen šéf vítězné strany, který nyní usilovně vyjednává se Svobodnými Hanze-Christiana Stracheho. Pozice vůdce této strany není tak jednoznačná, jak tomu bylo za časů Jörga Haidera. O tom, kdo skutečně stojí v čele strany či jak silné jsou pozice poradců a mecenášů držících se spíše v pozadí, lze pouze spekulovat. Zajímavé bylo pozorovat, že prezidentský kandidát Svobodných Norbert Hofer měl prominentních, široké veřejnosti známých podporovatelů ve volební kampani pramálo. Jak se v Rakousku říká, veřejně podporovat Svobodné se do salónů jaksi nehodí. Zatím? Prezident Alexander Van der Bellen Svobodným vzkázal, že svého práva nejmenovat ministry v případě nutnosti využije. Jde mu v podstatě o to, aby zamezil vstupu do vlády osobám, kterým byly prokázány úzké kontakty s ultrapravicovými či neonacistickými kruhy. Svobodní letos upustí od své tradiční „ozdoby“ při slavnostním uvádění poslanců do funkce. Modrou chrpu, poznávací znamení ve třicátých letech minulého století do ilegality zatlačených nacistů, tentokrát nahradí protěž alpská. Dle Hanze-Christiana Stracheho symbol odvahy, udatnosti a lásky.

Jak dopadnou koaliční jednání, je v těchto dnech – měsíc po volbách – ve hvězdách. Svobodní by chtěli ministerstvo vnitra a zahraničních věcí. Velkou překážkou v jednání je nepochybně jejich přání získat i ministerstvo financí, dlouholetou baštu Lidovců.

Významným tématem předvolebního boje byla úloha a postavení takzvaných sociálních partnerů, například hospodářské komory zastupující zaměstnavatele a komory zastupující zaměstnance. Hospodářská komora je zatím pevně v rukou Lidovců a členství v ní je povinné. Zrušením této povinnosti by se politický vliv této nevolené organizace pravděpodobně značně oslabil. Joseph Daxbacher ve třetím čísle letošních Listů v článku Nebezpečný ředitel snídaní úlohu a politický vliv sociálních partnerů podrobně popsal. Mimo jiné přirovnává tyto instituce k nouzové vládě v krizových situacích.

Sociální demokracie se připravuje na svoji novou roli v opozici, což jistě přinese vnitrostranické změny. Nadále ji povede bývalý, ve dnech, kdy píšu tyto řádky, dosluhující premiér Christian Kern. Ten předvídá dramatické konfrontace s budoucí vládnoucí koalicí. Hlavní neshody dle jeho názoru přinesou očekávané zpřísnění přístupu k utečencům a pokusy oslabit roli sociálních partnerů, především odborů.

Dlouholetý starosta Vídně, socialista Michael Häupl už na svůj post kandidovat nebude. Vídeň je jedna z devíti spolkových zemí a hlas vídeňského starosty je slyšitelný v celém Rakousku. S jistou nadsázkou až ironií lze napsat, že odchází jeden z posledních poněkud obtloustlých, lidových, chcete-li rozšafných rakouských politiků. Budeme si muset zvykat na jejich nástupce: mladé, štíhlé a dynamické jedince.

Lidovci a Svobodní se chtějí v klidu a pokud možno beze svědků domluvit na společném vládnutí. Jedním z hlavních témat předvolebního boje Svobodných byla takzvaná přímá demokracie. Poukazovali například na skutečnost, jak dobře funguje švýcarský politický systém, který často využívá lidového hlasování. Na úskalí plebiscitu upozornil na slavnostním setkání u příležitosti 150. výročí založení Vídeňské právnické společnosti bývalý rakouský prezident Heinz Fischer. Mimo jiné vysvětlil, že existuje mnoho dobrých důvodů, proč se ve všech státech Evropské unie prosadila parlamentní demokracie. Demokracii je sice možné plebiscity doplnit a v mnohých případech ji tak korigovat či zbrzdit. Nemůže však být odsunuta na stranu. Heinz Fischer citoval i tvůrce rakouské ústavy Hanse Kelsena, který tvrdí, že demokracie není diktatura většiny, nýbrž zavedení věčného kompromisu mezi veškeré společenské skupiny v zemi.

Martin Burian (1960) je výtvarník, od roku 2015 spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 6/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Na kameni kámen

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu