Kritika Ruska a Číny je nejen legitimní, ale oprávněná. Jinou věcí je, je-li spravedlivá. Zvláště jsou-li kritériem západní hodnoty. Nemluvě o tom, je-li zneuívána k odpoutání pozornosti od vlastních neoliberálních problémů. Není také jednoduché porovnávat procesy transformace těchto zemí s vývojem jiných totalitních zemí, jako byly Německo, Itálie či Japonsko. Společné mají to, e v jejich zemích došlo k selhání liberální demokracie nebo jiných typů víceméně stabilních společenství. Zatímco u fašistických zemí šlo o pravicové převraty se zachováním soukromého vlastnictví, u levicových komunistických společenských systémů existovala vysoká míra jeho zespolečenštění, co nemá historický precedent. Pravicové totality se transformovaly po poráce ve válce, levicové po vnitropolitické krizi; hlavním problémem bylo zabránit povstáním, co se s výjimkou Rumunska a následně Jugoslávie a některých bývalých zemí Sovětského svazu podařilo.
Jak se ukázalo, privatizace společenského vlastnictví byla velmi sloitým procesem. V Rusku a Číně k tomu zvolili odlišné strategie. Zatímco Teng Siao-pching dal přednost pomalým změnám politickým a rychlým ekonomickým, Michail Gorbačov naopak preferoval revoluční změny politické a nepříliš pospíchat s ekonomickými. Efekt těchto přístupů ilustruje video kolující nedávno na sociálních sítích. Kamera doprovází vlak na cestě z Moskvy do Pekingu. Sotva opustí hlavní město, máme občas pocit, e jsme se ocitli ve středověku; jakmile překročí čínské hranice, ocitáme ve velkoměstech překonávajících svou architekturou mnohá americká. Bývalá čínská velvyslankyně v Praze často opakovala, e jejich cílem je co nejrychleji dostat co nejvíc lidí z pásma chudoby; kadoročně se to daří u desítek milionů lidí. Rozhodující je prosperující ekonomika. I pro ubránění demokracie před populismem a extrémisty.
Úspěšnější je vdy ten politik, který odevzdá zemi v lepším stavu, ne ji převzal, co se o Gorbačovovi říci nedá. Jeho zásluhou však je, e pro transformaci otevřel cestu. I kdy se stal nejneoblíbenějším politikem v ruské historii. Sám přiznal, e se SSSR reformovat nedal. Konec kadého systému začíná v okamiku, kdy se začne reformovat. O Putinovi v Moskvě koluje, e vytvořil stalinismus s lidskou tváří. V obou případech se tu odráejí pokusy srovnávat perestrojku s praským jarem. Podobnou cestu jako Čína volil i náš bývalý reim. V osmé pětiletce přidělil Státnímu plánu ekonomického výzkumu kolem miliardy korun. Měli být rehabilitováni komunisté, kteří museli po srpnu 1968 odejít z KSČ. Vývoj byl rychlejší. Ale v tomto výzkumu získávala zkušenosti řada lidí, kteří se po listopadových událostech dostali do čela státu. Po listopadových událostech 1989 převaovalo mínění pokračovat v návaznosti na 60. léta. nebránil se tomu ani Václav Havel. Václav Klaus prosadil kapitalismus bez přívlastků.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.