Pavel Šaradín

Zemřela Slávka Peroutková

Dnes se zdá být první republika velmi daleko. Vždyť i Listy si jistě příští rok připomenou několika texty už sto let od vzniku Československa. Narodil jsem se rok po sovětské okupaci a ještě v 80. letech jsem potkával lidi narozené v minulém století. Ale dnes? A přesto. V srpnu zemřela v 94 letech Slávka Peroutková, s níž se nám první republika připomněla. Třeba její memoárovou knížkou Třetí ženou svého muže, kde na Ferdinanda Peroutku mile vzpomíná. Tíživěji pak píše o posledních letech v New Yorku, o rodinném mlčení, emigraci, setkávání s Janem Masarykem a tak dále.

O jejím manželovi se nelichotivě a lživě vyjadřuje náš prezident. Jeho poskok a současně mluvčí má tu odvahu soudit dějiny optikou dneška. Sám považuji prezidentův útok na Ferdinanda Peroutku za jeho největší špatnost, jíž se v úřadu dopustil. Jediné, co můžeme ve vztahu k dějinám udělat, je snažit se je pochopit. Ale za každou cenu hledat alespoň něco, co by selhání Ferdinanda Peroutky potvrdilo a umožnilo prezidentovi v jeho výmyslech zvítězit, je tragédie pro něj a svým způsobem i pro nás. Podle všeho paní Peroutková o prezidentově útoku nevěděla. Ivana Svobodová v roce 2016 v Respektu napsala: „O tom, jak prezident s památkou jejího muže nakládá, nemá stará paní tušení. Zpočátku jí to její blízcí opatrně naznačovali v obavě, že by se to mohla dozvědět z televize zavěšené u lůžka, ale byla prý tak vyděšená, že celou prezidentskou patálii rychle zamluvili.“ V Českém rozhlase na stanici Plus po posledním rozloučení se Slávkou Peroutkovou položila moderátorka Tereze Kaslové, vnučce Ferdinanda Peroutky, pět otázek. Ta pátá zněla: „Poslední otázka, prosím, máme na ni asi tak deset vteřin na tu odpověď, vy jste určitě četla tu její knihu pamětí, 33 let s Ferdinandem Peroutkou, prozradila vám o vašem dědečkovi něco, co jste nevěděla?“ Čas ve zpravodajském pořadu utíká neúprosně, což chápeme. Přesto je oněch deset vteřin údaj pro dnešek nanejvýš symbolický. Postihnout život ženy, která dala připomenout předválečné době a všem událostem poválečným, si zaslouží větší prostor. Třeba přečtením útlé knížky, o níž jsem se zmínil. Nebo jejím výborem o Peroutkovi Deníky, dopisy, vzpomínky. Mimochodem na přebalu knihy je tento Peroutkův citát: „První věc, které národu je třeba, je duchovní pořádek a uznání, že zlo je zlem... Jde o to, aby národ měl jasné představy o tom, co je hanebné. Je to boj o duši národa.“

Pavel Šaradín

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Zemřela Slávka Peroutková

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu