Jazyk
Mediální jazyk zaívá nebývalou inflaci přehánějících výrazů, které prokazatelně zaujmou oko čtenáře. Hyperboly různého stupně se přirozeně objevují nejčastěji v okurkové sezóně, ale i poté, co jsou okurky sklizeny. Snad jako boj o první příčky seznamu článků, ale primárně v titulcích – to aby si v dlouhých, stále aktualizovaných internetových událostech toho mého vůbec někdo všiml a stihl si jej přečíst. Co lze samozřejmě nejlépe zveličit, jsou fakta počitatelná (či počítaná). Moc krásně toti znějí desetitisíce diváků, i kdy bylo reálně diváků jen 12414. e to je jen jeden desetitisíc, to se nehodí, a tisíce jsou zbytečně podhodnocené.
Druhou moností je samozřejmě číslo zaokrouhlit – diváků bylo skoro, téměř, bezmála patnáct nebo dvacet tisíc. Matematické pravidlo zaokrouhlování dolů zde neplatí, je to spíše jako se spropitným v restauraci: nehodí se nic nepřidat. A u vyšších čísel je mono dovolit si takový luxus jako zaokrouhlení dolů, pak ale zase disponujeme výhodou, e můeme pouít kouzelná slůvka přes nebo více ne: Praské útulky ročně zachrání přes 3 tisíce zvířat. (denik.cz, 4. září 2017) Vidina, e jich bylo ještě více ne tak moc, je pro čtenáře určitě překvapivá, bez ohledu na hodnotu onoho moc. To je samozřejmě zcela v pořádku. Spíše by mě zajímalo, jak je moné, e Dny NATO a Dny Vzdušných sil Armády ČR během dvou dnů na letišti v Mošnově navštívilo dohromady 90.000 lidí. (up.network, 20. září 2017) Ten v pořadí devadesátitisíciprvní musel mít vztek, e v tak deštivém počasí čekal zbytečně.
Co ale dělat, kdy je titulek v mimookurkové sezóně bez vystupňovatelného čísla? Samozřejmě pouít akční sloveso, nejlépe zastřelil, zkomplikuje nebo zemřela. Máme k dispozici vykřičníky a novinky jako superodolná kukuřice, rostoucí za polárním kruhem, nebo extravagantní divoch, nová to motorka Harley-Davidson. Pokud se ale ani jedno zrovna nehodí, nespokojený pisatel přichází s neduhem poslední doby: prakticky doslova a doslova prakticky. Teoreticky ani obrazně u není v módě.
Jako výklad příslovce prakticky najdeme ve Slovníku spisovného jazyka českého: hovor. to prakticky znamená, e... fakticky, v praxi, v podstatě, vlastně; on p. nic nedělá, p. jsme u s prací hotovi. Kdy jsem onehdy poslouchal zpravodajskou relaci Radiournálu, spočítal jsem za 4 minuty včetně sportu a zelené vlny 12 prakticky, a to nikoli bezmála, dokonce ani více ne, nýbr přesně. Nejzajímavější větu jsem v podobném znění a s prakticky nalezl i na internetu: Nakonec jeho svěřenci Jakub Vadlejch a Petr Frydrych ziskem dvou medailí v jednom závodě prakticky splnili eleznému sen. (aktualne.cz, 13. srpna 2017) Ano, tento zisk medailí se odehrál v reálném světě, to ovšem nevyvrací závěr, e je slovo prakticky prakticky slovem vycpávkovým, byť lépe kamuflovaným ne prostě, vlastně a jako.
Pokud ale promineme i prakticky, doslova u prominout nelze. Doslova znamená doslova, není to gramatický prostředek stupňování sloves. Být doslova namydlený není více ne pouhé být namydlený, liší se pouze o sto procent vyšším obsahem mýdla. Doslova v šoku byl z celé události Lolade Adewuyi, nigerijský urnalista, (sport.cz, 1. června 2017) kdy viděl v Soči Rusy převlečené za Kamerunce. Klíšťata globální oteplování doslova milují. (www.klistova-encefalitida.cz) Někdy ani není mono uhodnout, co tím chtěl autor doslova říci: Doslova vlastní gól. Tohle se u Volva nepovedlo. (autoroad.cz, 15. září 2017) A po přečtení článku zjišťujeme, e jde o únik snímků nového SUV ještě před oficiálním představením.
Tak jako má ovšem kadé adjektivum tři stupně, ani formulace s doslova nejsou konečnou verzí své gradace. Superlativem je doslova a do písmene: Na Jiní Moravě utrpěla pravice doslova a do písmene Waterloo. (Michal Hašek, www.cssd.cz) Dělat sólovou desku byla doslova a do písmene očista. (ireport.cz) Na tento třetí, moná více ne třetí stupeň mě upozornila tá srpnová relace Radiournálu, kde, opět ve sportovní rubrice, zaznělo: Doslova a do písmene jim to natřel. Bohuel jsem nezachytil první část zprávy, tak nevím, zda šlo o marmeládu, paštiku či tavený sýr.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.