– Mimořádnost současné německé kancléřky pěkně vyjádřil autor v úvodu: Nemohla si být jista, e to politicky přeije, ale nehodlala se vzdát svých zásad za politický zisk. Zatímco ostatní země vytvářely čím dál propracovanější politické strategie k udrení uprchlíků za hranicemi, prohlásila Merkelová směle: Nehodlám soupeřit o to, kdo bude s uprchlíky zacházet nejhůř. Kupodivu se dnes zdá, e nejen politicky přeila, ale ještě posílila. Její chování patrně plně zhodnotí teprve vzdálenější budoucnost, její ivot a názorový vývoj si však zaslouí pozornost u dnes. Autor, profesor politologie na Univerzitě v Coventry, je vylíčil v knize připomínající někdy svým spádem román. Neobvyklý je u začátek – Angelini rodiče emigrovali proti proudu, ze Spolkové republiky do Německé demokratické, kde se její otec, evangelický farář, snail vyjít po dobrém s reimem, a zároveň mu nepoklonkovat. První Angelinou ivotní volbou byla fyzika, v ní dosáhla hodnotných úspěchů. Působila i v Praze na Ústavu fyzikální chemie na počátku Gorbačovovy éry a právě zde se rozvinul její zájem o politiku. Do té se vrhla ihned po rozpadu komunistického systému ve východní Evropě. Kniha pak sleduje pestré a občas dramatické detaily jejího politického vzestupu a po migrační krizi. Místy se čtenář výborně pobaví – třeba jak naši hrdinku polekal – snad bez pánova záměru – Putinův pes.
Kniha má zajímavou fotografickou přílohu, slovníček politických termínů a zkratek a seznam literatury, vzhledem k počtu zmiňovaných osob však můe čtenář postrádat jmenný rejstřík. Jako pamětník si musím postěovat na chatrné autorovy znalosti z dob, kdy ještě pamětníkem nebyl (narodil se roku 1967). Na str. 80 píše, e Breněv nařídil popravu svého někdejšího přítele Tarakího. Za touto vradou – nikoliv popravou – však stál Tarakího kolega a rival Amín. Podle pamětí Breněvova lékaře zprávu o ní Breněv komentoval slovy: Jaký je to ničema, ten Amín, zardousit člověka, se kterým dělal revoluci. A co tomu řekne cizina? Kdo bude věřit mému slovu? Tři měsíce nato patřil Amín k prvním obětem sovětské invaze. Na tée straně čteme, e pod relativně otevřeným Gierkovým reimem se Solidaritě dařilo, ale kdy jí nebezpečně přibývalo členů, byl Gierek odstraněn a uvězněn Jaruzelským. Ve skutečnosti byl Gierek odstaven vedením vlastní strany ji několik dní po vzniku Solidarity. Jaruzelský vyhlásil vojenský stav a rok poté a Gierka nechal v jeho rámci internovat pravděpodobně kvůli nestrannosti. Nevšiml jsem si také, e by v roce 1968 u nás panoval nějaký kult osobnosti Dubčeka, nad ním se prý měli Angelini rodiče zamyslet.
Matthew Qvortrup, Angela Merkel. Nejvlivnější evropský politik, z angličtiny přeloil Jan Zasadil, Bourdon, Trnová 2007, 383 s.
-jn-
– Pape František, před zvolením Jorge Bergoglio, v čemsi připomíná Michaila Gorbačova, do čela zestárlé instituce se dostává mladší – i kdy v tomto případě jen duchem – člověk, uvědomující si potřebu změn. Rychle si získává obdivovatele i odpůrce – ve své církvi i mimo ni. Nemůe vdy otevřeně podávat všechny své myšlenky a záměry, a tak se přirozeně kladou otázky: Kdo to je, odkud vyšel a kam směřuje? Co se týče jeho ivota od narození a po prvé kroky v papeském úřadě, hodně se dovíme z knihy britského spisovatele a novináře speciálně vzdělaného v oblasti náboenství a politiky. Práce vyniká přehledností: je roztříděna do kapitol líčících deset období Bergogliova ivota a uvedených vdy zajímavým příběhem z doby jeho papeského působení. Z dalšího textu pak uvidíme, e Františkův nestandardní přístup má kořeny v jeho předchozím ivotě. Kromě toho, e získáme představu, jaká je kadodenní existence člověka od mládí pohlceného církevní kariérou, dovídáme se z knihy zajímavé detaily o novější historii Argentiny, kde se nynější pape narodil a kde proil větší část ivota. Zde zail dvojí vládu Peróna a perónismu, její dvojí svrení, krutou vojenskou diktaturu a válku o Falklandy. Zvláště jeho působení za diktatury ho nutilo vyrovnávat se s nesnadnými dilematy. Dramaticky je vylíčena atmosféra a průběh konkláve (Bergoglio kandidoval na papee dvakrát). Co se týče názorového zrání, jeví se hrdina knihy jako šťastný a vyrovnaný mu nezatíený pochybnostmi a spoléhající na Boha. Přestoe nám kniha Františka přiblíí po stránce faktické i lidské, zůstane patrně pro čtenáře osobností poněkud tajemnou, jakýmsi darem nebes. Jak říká autor: Ani v jádře církevní doktríny cokoliv změnil, dosáhl František něčeho, co se ještě před rokem zdálo nemoné: promlouval do srdce současné západní kultury... Vysvětlit, co přesně František udělal, je přesto poměrně obtíné. Kniha má pěknou fotografickou přílohu, pečlivě sestavený rejstřík a pro hlubší zájemce komentovaný přehled literatury, z ní autor čerpal.
Austen Ivereigh, Pape reformátor, z angličtiny přeloil Zdeněk Uherčík, Triton, Praha 2016, 436 s.
-jn-
– Ohroení je motiv a pocit, kolem kterého krouí a na kterém stavějí knihy Ismaila Kadareho přeloené dosud do češtiny nebo slovenštiny. Není jich u málo. Počínaje nejznámějším Generálem mrtvé armády o hledání katarze a zadostiučinění během poválečného přesunu ostatků padlých italských vojáků z Albánie do Itálie přes krevní mstě věnovaný Krvavý duben po nejnovější Kroniku v kameni, vydanou v originále u v roce 1970. Kdy v Kadareho knihách prší a jeho postavy se brodí blátem, nechcete se odtrhnout od stránek knihy nejen pro jejich čtivost, ale také proto, abyste se omylem nestali sami součástí děje. Poslední Kadareho kniha vypráví obrazy z druhoválečných let v jihoalbánském městě Gjirokastra. Čteme a mikszáthovsky absurdní obrazy střelby na letadlo opraveným starým tureckým obecním dělem. Sledujeme obtíe lidí, kteří se najednou nemohou ukrývat ve svých sklepech, ale musí se přesunout v tisícovém počtu do místní pevnosti. Vidíme denní ivot dospělých, jak se odehrává za války ve společnosti spoutané řadou letitých, ale platných tradic. Zhroucení tohoto tradičního světa pak nepřinášejí ani britské (ani jiné) bomby, ani ostřelování německými tanky, které ničí velkou část budov ve městě, ale tři kolony mladých partyzánů na čele s rudými prapory, na jejich objevení se reaguje místní imám tak, e si na ochozu minaretu vypíchne vlastní oči, aby nemusel vidět komunismus. Kronika v kameni je dobře napsaný román odehrávající se na periferii válčící Evropy. Vypravěčem je chlapec, který nám dává o událostech tu představu, kterou je sám schopen odtušit a pojmout.
Ismail Kadare: Kronika v kameni, z albánštiny do slovenštiny přeloil Viliam Mruškovič, Spolek slovenských spisovateľov, Bratislava 2017, 267 s.
-pe-
– Historik nastupující generace Jakub Štofaník je autorem knihy věnované uívání katolické křesťansko-sociální nauky v Československu v meziválečném období a ve válečném Slovenském státu. Ve druhé části své práce srovnává československou situaci také se situací v Belgii. Stručně popisuje vznik encykliky Rerum novarum (1891) ustavující sociální učení římskokatolické církve včetně předcházejících encyklik a rozhodnutí, jako bylo například zavedení tomismu do výuky v katolických seminářích. Jako zajímavost můeme vnímat zmínku o účasti severoamerických biskupů na debatách, které vzniku sociálního učení církve předcházely. I oni se toti ve velkých průmyslových městech v USA potýkali s rostoucí chudobou dělníků i prvními dělnickými organizacemi. Dějištěm, na kterém své téma popisuje, je ale autorovi především Slovensko. Celý text začíná bitkou v elezárně ve východoslovenských Krompachách, která v roce 1921 skončila šesti mrtvými. Autor se přitom ptá, jak na tyto události reagovala katolická církev, jaké k tomu měla nástroje a jaké myšlenkové vybavení.
Jakub Štofaník: Medzi kríom a kladivom.
Recepcia sociálneho myslenia v katolíckej cirkvi v prvej polovici 20. storočia, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, 251 s.
-pe-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.