Cena Václava Buriana 2017

putuje do Polska a na Slovensko

„Střední Evropa dnes, to je pojem trošku problematický, ale Václav Burian a tato cena jsou důkaz, že střední Evropa s lidskou tváří je možná.“ Tato slova polského publicisty a překladatele Aleksandra Kaczorowského, která pronesl 28. září 2016 na prvním ročníku literárního festivalu Cena Václava Buriana Olomouc, se stala ústřední myšlenkou také jeho letošního druhého ročníku

A tak se na sv. Václava nejdřív v olomouckém divadle Na cucky, večer pak v Hospodě U Musea sešli básníci, překladatelé, filozofové, politologové, a spolu s nimi několik stovek diváků a posluchačů.

Na Cenu Václava Buriana byli letos v kategorii Za poezii nominováni pražský básník píšící pod pseudonymem Elsa Aids, slovenská básnířka Anna Ondrejková, polský překladatel a básník Tomasz Różycki a Vídeňan s jihotyrolskými kořeny Jörg Zemmler. V kategorii Za kulturní přínos pro středoevropský dialog převzal cenu slovensko-maďarský publicista a nakladatel László Szigeti. V porotě zasedli renomovaní básníci a kritici, Petr Borkovec, Leszek Engelking, Sabine Eschgfällerová a Mária Ferenčuhová, kteří nominovali básníky ze svých zemí, a opět je doplnil Tomáš Tichák za časopis Listy. Moderování se ujali stejně jako loni David Voda a Martin Burian.

Krátké video z Hospody U Musea, kde Václav Burian, na jehož počest a památku se festival koná, uvádí soutěž Noc básníků, a pak už jednotliví básníci začínají číst svá díla. První je v anonymitě se ukrývající Elsa Aids, který osobně nepřijel, takže jeho básně přednesl Petr Borkovec. Po něm publikum naslouchalo Jörgu Zemmlerovi, Tomaszi Różyckému a nakonec Anně Ondrejkové. Po každém čtení porotci veřejně o básních diskutovali a připravovali se tak na nelehký úkol, který je čekal: odebrat se do ústraní a vybrat toho nejlepšího. „Vítěz může být jen jeden, ale vyhráli vlastně všichni – tím, že byli do soutěže nominováni,“ uvedl verdikt poroty Tomáš Tichák.

A kdo tedy získal stříbrnou brož podle návrhu Martina Buriana a finanční prémii ve výši 1000 eur? Cenu Václava Buriana Olomouc 2017 v kategorii Za poezii převzal Tomasz Różycki.

Cenu Václava Buriana Olomouc 2017 v kategorii Za kulturní přínos pro středoevropský dialog opět v podobě stříbrné brože a finanční prémie 1000 eur převzal zakladatel slavného nakladatelství Kalligram, a také politik z dob Sametové revoluce, László Szigeti. Spolu s ním zasedli po básnické části festivalu k debatě slovenský filozof a překladatel Miroslav Marcelli a olomoucký politolog Pavel Šaradín. Tématem jejich rozhovoru byly především Střední Evropa a evropanství jejích obyvatel, tentokrát z pohledu více filozofického než politického. Oba hosté se nicméně shodli mimo jiné na hrozbu klesající vzdělanosti ve společnosti, jež plodí podobně nevzdělané politické představitele. „Myslím že Tomáš Akvinský kdysi řekl, že největším nebezpečím jsou čtenáři jedné knihy. Nyní se ukazuje, že ještě nebezpečnější jsou ti, kdo nečtou knihy žádné,“ řekl Miroslav Marcelli.

V průběhu odpoledne byl také pokřtěn výbor polonistických textů Václava Buriana z let 1981–2014 s názvem Budoucím čtenářům starých novin, který k vydání připravili Jan Jeništa a Anna Militzová. Večer program pokračoval v olomoucké Hospodě U Musea koncertem Moniky Načevy. Zpěvačka na něm přednesla zhudebněné texty básnířky Sylvy Fišerové.

Cena Václava Buriana Olomouc, pojmenovanou podle básníka a překladatele, ale též redaktora a spoluvydavatele, Listů (1959–2014), kterou od loňska pořádá Výbor pro Cenu Václava Buriana, byla letos součástí olomouckých Polských dnů, které připomínaly 70. výročí založení polonistiky na Univerzitě Palackého.

Mezi básněmi, které na pódiu přečetl Tomasz Różycki, byla i tato ze sbírky Svět a Antisvět (2003):

Elegie na konec zimy

Zima mě neomrzela, prostě už mi jen
opravdu přeskočilo. Užívám moc světla
do pozdních ranních hodin, až nakonec zbledne
tváří v tvář kávě s mlékem a vším tím cirkusem

za oknem, kterému se tady říká život.
I toho užívám moc. Než naleznu slovo,
setmí se postupně ve všech zákoutích mé hlavy,
na kterou už nestačí vůbec žádný blok.

Náš příběh stále roste. Nikdo mi neřekl,
že budu žít v tolika bytech, že v nich budu mít
tolik rádoby rukojmích, že spotřebuju tolik
hořčice, snů, sirek, až ho bude třeba

časovat pomocí osob, světů a dnů v týdnu,
a den mu nebude stačit, i v noci mu budou
sloužit naše těla a budou ho plná,
a široko daleko žádná podobná.
Přeložila Iveta Mikešová

-jej-

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Cena Václava Buriana 2017

putuje do Polska a na Slovensko

Elegie na konec zimy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu