V Listech před 40 lety
Šedesáté výročí Velké, Říjnové, jak se říká revoluce postavilo otázku, koho mají Listy k takové příleitosti poádat o interview.
Naštěstí nám pomohl soudruh Červoněnko, který nám vděčí za to, e se dostal do Paříe.
Jeďte do Lourdů, poradil nám. Jako obvykle, dobře.
Z vleklé koní choroby se tam právě léčí soudruh Stolypin, od roku 1917 vedoucí kádrového oddělení sekretariátu ÚV KSSS. Loni mu bylo devadesát, ale jako všichni vedoucí funkcionáři je to čipera.
Zastihli jsme ho, jak učí jakéhosi mnicha hrát gorodky.
Šedesáté výročí, říkáte? – upřímně se podivil, kdy jsme se ho ptali, co tomu říká.
Po chvíli dodal:
Z nejhoršího jsme venku.
Není to poněkud předčasný závěr? – zeptali jsme se.
Řekl mi to v páře soudruh Podgorný v ten den, kdy ho uvolnili ze všech funkcí, řekl soudruh Stolypin na vysvětlenou.
A co si myslí orgán? – tázali jsme se dále.
Orgán? e se ptáte! – mávl rukou. Všichni děkují Bohu, e to ve zdraví přeili. Jak jsme nedávno zjistili nahodilým nálezem jednoho tajného dokumentu, měli jsme být vlastně všichni, a na soudruha Pelše, popraveni.
Proč, podle vašeho názoru, byla soudruhu Pelši povolena úleva? – zeptali jsme se.
Orgán měl tehdy za to, e soudruh Pelše ji popraven byl. V záznamech byl velký nepořádek. Někteří soudruzi byli například popraveni i třikrát za sebou, ačkoli byli ve skutečnosti popraveni jenom jednou. Takhle to Lenin nechtěl.
Pamatujete Lenina? – navázali jsme.
Samozřejmě, – řekl. Chodili jsme spolu na Sibiři na zajíce, ale Vláďa nikdy nic nechytil. Musel za to platit, a nakonec zahořkl. Ale na druhé straně Lenin vdycky říkal, popravujte maximálně jednou. Nebýt toho, e pak přišel Stalin se svými osobními vlastnostmi nevhodnými pro funkci generálního tajemníka...
Odmlčel se. Zeptali jsme se proto: Myslíte, e to tak bylo lepší, anebo horší?
Myslím si, řekl s krátkým zaváháním, e celkově to bylo o něco lepší. Přece jenom, při tom orientálním šlendrijánu tím sem tam někdo proklouzl. Kdyby byl větší pořádek, jak to chtěl Iljič, nevím, nevím.
Pak se soudruh Stolypin pokřioval, jeliko zvonilo klekání.
Vy jste katolík? – podivili jsme se.
Copak po tom všem mohl ještě našinec zůstat ortodoxní? – zvolal, a vytáhl z kapsy starší bubínkový revolver, aby interview zakončil.
LISTY, ročník VII, 1977, č. 5, říjen 1977, strana 41.
Jiří Hochman (1926–2012) byl novinář. Proslavil se jako komentátor týdeníku Reportér na konci 60. let. Jako satirik proslul knihami Kronika místodrení v Čechách, Český happening či Jelení Brod. Po r. 1968 byl donucen odejít do exilu. Patřil k nejdůleitějším autorům Listů, spolupracoval s nimi spolupracoval a do konce ivota před pěti lety.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.