Pavel P. Kopecký

Ke korejskému jádru

Ačkoli je napětí na Korejském poloostrově vážné téma, začnu úsměvnou životní zkušeností. Onehdy jsem seděl ve své oblíbené kavárně, kde nad bezpečností Dálného východu přemítala její majitelka. Kavárnice se chystala vyjet na dovolenou do Thajska, ale zprávy o severokorejském zastrašování atomovými zbraněmi ji polekaly. Není přece divu, atomová válka na spadnutí. Nakonec vzala do rukou školní trojúhelník i atlas světa a nalistovala příslušnou mapu, aby změřila, jak daleko by případně byla její pláž od korejského jaderného konfliktu...

Zážitek zmiňuji proto, abych na prvním místě ukázal, co opravdu není šprým: že nemyslící, nevzdělaný člověk zpracovaný propagandou stále žije a má se dobře. „Chvíli vás miluje, chvíli kamenuje. Jak se mu poručí,“ dodal by nejspíš Rudolf Hrušínský ve Třech veteránech.

Zastrašování je bohužel standardní politický nástroj. A veteránem zastrašování, v aktivní či pasivní roli, je Korejská lidově demokratická republika. Patřila například do „Osy zla“, když George W. Bush hledal palivo k rozdmýchání tzv. války proti teroru. Našel tenkrát vděčné posluchače, vždyť exministryně obrany ČR Vlasta Parkanová vytyčovala potřebu inkriminovaného amerického zařízení v Brdech z důvodu nebezpečí odpálení severokorejských raket...

K velmocenské přetahované slouží „lano“ svéhlavé kimovské diktatury podnes. Kolikrát jsme viděli, slyšeli a četli, že tamější armáda je o hodně početnější než její jižní soupeř. Jen vždy nějak absentoval fakt, že technologicky nejsou souměřitelné. Nepoměr v konvenční výzbroji mají poněkud kompenzovat (a stabilitu zřízení tím posilovat) zbraně hromadného ničení. Z nich jadernými KLDR disponuje nejméně od 90. let. A nyní dokonce fanfarónsky prohlašuje, že docílí vojenské parity s USA. Mnohokrát byla pro svůj atomový avanturismus uplácena úzkoprofilovým zbožím, aby umenšila či zastavila své štěpné aktivity na rozštěpeném poloostrově, kde bohužel od roku 1953 nebyl uzavřen mír. Aktuálně jde aspoň o zklidnění situace. Hledají se různé prostředky, až dokonce Švýcarské spříseženství (český překlad oficiálního názvu Švýcarska) vzpomnělo svého bývalého žáka Kim Čong-una a nabídlo se ke zprostředkování.

Vedle cukru (nebo chcete-li výpalného) musí být nicméně k dispozici i bič, jímž jsou různé ekonomické sankce ze strany nepřátel Pchjongjangu. Fakticky nemají účinek, jestli rovnou dědičnou orientální despocii vnitřně neposilují. Fungovat ani nikdy nemohou, jelikož za militaristickým režimem stojí po staletích úpadku opět sinocentrická Čína, jež vystupuje jako jeho tradiční protektor. Má v něm své nárazníkové pásmo proti „farmě“ Spojemých států, formálně demokratické – v reálu oligarchické – Jižní Korei. A paralelně také nástroj, jehož prostřednictvím může posílat vzkazy nepřátelsky laděným aktérům regionu.

De facto jde o onu známou hru „na kuře“, již provozují američtí adolescenti: kdo v proti sobě jedoucích autech uhne první, bude zbabělé kuře. Nedomyšlená snaha Donalda Trumpa vystupovat co nejrazantněji vůči provokacím severokorejských nacionalistů nevytváří dobrou atmosféru ani mezi jeho spojenci a nemůže nebýt chabou. Jiný soused Kim Čong-unova režimu, Ruská federace, má se Spojenými státy své otevřené geopolitické účty (Sýrie, Ukrajina apod.), tudíž zde je Moskva s Pekingem zajedno. Jedna vetující ruka.

Ale dál. Zejména kvůli dlouhodobému americkému úsilí o zadržování ČLR, uskutečňovanému ve spolupráci se stále neklidnější Zemí vycházejícího slunce, Filipínami, Tchaj-wanem, Thajskem, Indií, Vietnamem – a samozřejmě Korejskou republikou, poslouží vojenská politika Pchjongjangu coby vhodná záminka pro bezpečnostní změny v rychle rostoucím regionu. Šermování termonukleárními zbraněmi nebo raketami středního doletu usnadní zavádění moderních amerických protiraketových systémů na místních základnách a způsobí další růst branných sil Soulu. O nových krocích na cestě k remilitarizaci japonských ostrovů, jimž Severokorejci hrozí „potopením do moře“, nemluvě.

Anebo ještě jinak. Ostentativní sebeprezentace kliky „mladého Kima“ v čele Severní Koreje, známé už z minulosti nelegální proliferací jaderných technologií, může rozpoutat (podobně jako mnohem čitelnější Írán) nové závody v nukleárním zbrojení. To je nebezpečí daleko větší, než sám o sobě představuje jeden jediný, hospodářsky chatrný režim.

Pavel P. Kopecký (1979) je politolog a publicista.

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel P. Kopecký

Ke korejskému jádru

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu