Martin Burian

Pech, tentokrát (v němčině vždy) s velkým pé

Již poněkolikáté mám pech neboli smůlu s termínem uzávěrky Listů. Slovo pech je internacionální, rakouští spoluobčané by mne také pochopili. Předčasné volby do rakouského parlamentu se konají tři dny po vydání tohoto čísla. Mnohé se na politické scéně změnilo, zvláště pak co se týče personálního obsazení v čele většiny stran. Z tohoto pohledu se jeví jako nejstabilnější pravicová strana Svobodných. Nicméně i zde se dají tušit jisté posuny, například v tom, že pozice stranického šéfa Heinze-Christiana Stracheho není tak stoprocentně neotřesitelná, jak tomu bylo řadu let předtím. Spekulovalo se o tom, že by ho mohl vystřídat bývalý prezidentský kandidát Norbert Hofer, který reálnou šanci na zvolení do tohoto vysokého úřadu nepochybně měl.

Prognostici jsou stále opatrnější a zdrženlivější. Předpovědět výsledky letošních voleb si v podstatě nikdo netroufá. Socialisté dosadili loni v květnu Christiana Kerna na post šéfa strany, a tudíž i kancléře. Dlouholetý člen strany a bývalý špičkový manažer rakouských drah dovedl měsíc před volbami svoji stranu na druhé místo v žebříčku předvolebních preferencí. Dlužno podotknout, že se o tuto pozici dělí se stranou Svobodných.

Největší hvězdou těchto dnů se stal mladý lidovecký politik Sebastian Kurz. Ve svých 31 letech je od července letošního roku šéfem Lidové strany. Překvapivě porušil dlouholetou tradici a nepřevzal funkci vicekancléře. Tuto funkci v předvolebním období vykonává, snad by se dalo poznamenat, že za něj, stranický kolega ministr spravedlnosti Wolfgang Brandstetter. Zlé jazyky mohou podotknout, že se elegantní a velmi ambiciózní Kurz nemusí špinit každodenní politikou a může se naplno věnovat předvolebnímu boji. Lidovci obsadili po velmi dlouhé době první pozici, co se předvolebních preferencí týče, takže se zdá, že tato taktika vychází. Skeptikové nevylučují možnost, že tuto pozici neudrží, a mnozí se zabývají otázkou, zda v případě vítězství staré stranické struktury mladíka Kurze nepřeválcují. Předvolební „reklamní“ kampaň je zaměřena téměř výlučně na tohoto mladého fešáka. Plakáty, z nichž logo Lidové strany zmizelo, silně připomínají propagační materiály pánských módních salónů.

Zaktualizuji a použiji nyní trefné rakouské rčení: Strana zelených se střelila do vlastního kolena. Stav této strany v posledních měsících, a ještě navíc těsně před volbami vykazuje prvky sebepoškozování. V květnu se se Zelenými dramaticky rozloučila dlouholetá šéfová Eva Glawischnigová. Jejímu odchodu předcházely mimo jiné dlouhodobé spory s frakcí mladých, kteří se od strany oddělili a nyní kandidují na společné kandidátce s komunisty. Následně se na volitelné místo na kandidátní listině nedostal jeden z nejvýraznějších politiků strany Peter Pilz. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se proslavil důsledným a vytrvalým odhalováním korupce. V červenci odešel ze strany Zelených a vytvořil si vlastní platformu, se kterou kandiduje v parlamentních volbách. Zelení mohli počítat s přibližně deseti procenty voličských hlasů a se čtvrtým místem v konečném pořadí. Před volbami to vypadalo tak, že si tento potenciál rozdělí Zelení s Peterem Pilzem půl na půl.

O tom, že tři první místa ve volbách obsadí Lidovci, Socialisté a Svobodní, nepochybuje nikdo. Podoba budoucí koalice byla před volbami nepředvídatelná. Nedala se totiž vyloučit žádná kombinace, ani ta dříve tabuizovaná: spojení Socialistů se Svobodnými.

Jedním z hlavních politických témat je takzvaná uprchlická otázka. Jako obvykle mají zcela jasno Svobodní, kteří tradičně prosazují přísná omezení a kontrolu. Pilně pracující a pokud možno mlčící cizinci jsou trpěni. U ostatních stran mám často pocit, že čekají na výsledky anket a řídí se momentální náladou obyvatelstva. Iniciativa muslimských Rakušanů a Rakušanek IMÖ rozeslala kandidujícím stranám dotazník, ve kterém se ptá na jejich postoj k pro ně životně důležitým otázkám, jako například: Patří islám k Rakousku? Jaký máte názor na nošení šátku u zaměstnankyň ve veřejných službách? Jedná se celkem o deset – pro mnohé poněkud nepříjemných – otázek. Jak bývá zvykem, mnozí politici v diskusích lavírují a na mnohé dotazy nechtějí dát přímou a jednoznačnou odpověď. V Rakousku žije přibližně 700 000 muslimů a z toho má jedna třetina rakouský pas, a tudíž i volební právo. Doposud mohli s jejich hlasy počítat především socialisté a v menší míře i Zelení.

Na závěr kuriózní poznámka: existují mnozí Rakušané s migračním původem, kteří volí Stranu svobodných. Důvod? Příliš mnoho cizinců a azylantů v Rakousku.

Martin Burian (1960) je výtvarník, ilustrátor Listů, od roku 2015 jejich spoluvydavatel. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Pech, tentokrát (v němčině vždy) s velkým pé

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu