Antonín Rašek

Když padají tanky a ztrácejí se kanóny

Kdysi před koncem druhé světové války koloval po protektorátu vtip: Vůdce Adolf Hitler se na východní frontě dostal do těžké situace, a proto požádal slovenského prezidenta Jozefa Tisa, aby mu pomohl vojenským letectvem. Tiso se rozhodoval, jestli má poslat jedno, nebo dvě letadla, nakonec poslal všechna tři. Na tohle jsem si vzpomněl, když našim vojákům nedávno sjel z podvalníku tank. To jeden komentátor glosoval dost drsně: Zůstal jim jediný tank, a ještě jim spadne! Vojákům se leccos takového občas stává a nemusí to vždy dopadnout tak dobře. Je tomu hezkých pár let, kdy jsem se dostal do redakce vojenského časopisu. Pokud se novinářský kolektiv nerozšiřuje, vždy nastoupíte po někom, kdo odtud odešel. Nebo musel odejít jako v tomto případě. Naštěstí jen do časopisu jiného.

S Vlastou, autorem vojenského románu 87. týden, kterého jsem nahradil, jsme se později spřátelili. A tak jsem se dozvěděl jeho story. Přes vesnici, kde bydlel jeho tchán, projela kolona vojenských vozidel a u jeho domu po ní zůstal utržený protitankový kanón 57 mm. A protože to zrovna bylo v období dešťů a tchán byl na slovo vzatý hospodář, nenapadlo ho nic chytřejšího, než si pro něj vojáci přijedou, schovat kanón do stodoly, aby na něj nepršelo. Bylo to na začátku padesátých let, v době zostřeného třídního boje. A protože se to někomu hodilo, za přechovávání zvláště nebezpečné zbraně a její ukrytí pod plachtu dostal deset let. A Vlastík padáka. Tchán měl štěstí, zakrátko přišla amnestie.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 5/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.

Antonín Rašek

Když padají tanky a ztrácejí se kanóny

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu