Jiří Němec

Být státním zástupcem...

Je třeba částečně omezit pravomoci státních zástupců v oblasti trestního řízení (závěr parlamentní komise pro vyšetřování policejní reformy), či mají nově vyšetřovat trestné činy státních zástupců vyšetřující soudci? I to bylo předmětem nedávného odborného semináře. Něco je asi špatně. Když byl někdo před pár lety obviněn z trestného činu, měl opravdový problém. Jak faktický, tak i pokud jde o pohled veřejnosti. Veřejný odsudek býval pravidlem. Některým státním zástupcům a speciálním složkám policie se však časem podařilo (bohužel!) vytvořit obraz, že být trestně stíhán nemusí být vlastně nic hrozného. Vždyť případů, kdy soud nakonec rozhodl o nevině trestně stíhaných, resp. obžalovaných, především osob z veřejné sféry, starostů a zastupitelů, objektivně přibývá. Pro zajímavost: ve Švýcarsku, které je nám mnohdy dáváno za vzor, existuje trestně právní imunita i pro zastupitele obcí a kantonů – právě na hlasování v jejich orgánech. Ono zpětně s odstupem let posuzovat, zda byla např. nemovitost zastupiteli prodána za cenu v daném místě a čase obvyklou a zda obec neporušila zásadu hospodařit se svým majetkem účelně a hospodárně, je velmi složité. Není přece nic snazšího, než zahájit trestní stíhání, které se potom vleče dlouhé roky...

Státní zástupci jsou velmi kritizováni, a možná právem, když vyšetřování podezření z trestného činu neskončí rychlým podáním obžaloby k soudu, a věc je tak podle médií „zametena pod koberec“. Na druhou stranu, když je obžaloba podána a soud nakonec vynese rozsudek, že skutek se nestal nebo že nebyl trestným činem, jsou státní zástupci, opět asi odůvodněně, kritizování, že obžaloba byla podána neprávem a obžalovaní podrobeni stresu soudního jednání a tlaku možnosti, že budou odsouzeni.

Dalším nesporným faktem je, že když jdete v pozici obžalovaného k soudu kvůli např. násilnému trestnému činu, váš advokát, ale možná i vy sami, pakliže jste zkušený recidivista, dovedete docela přesně odhadnout, jak to asi u soudu dopadne, jak bude znít rozsudek o vině a jaká bude asi tak i výše trestu. Když vás ale něco obdobného potká třeba ohledně rozhodování zastupitelů obcí, jdete často jako obžalovaný k soudu, a ani váš velmi zkušený obhájce vám „nezaručí“, zda se domů vrátíte hned, nebo až za několik let. Na jednu stranu jsou státní zástupci „tlačeni“ ministry spravedlnosti a svými nadřízenými, aby konali a podávali obžaloby, a to i v případech kdy není věc důkazně zdaleka stoprocentní – v pochybnostech přece rozhodne nezávislý soud! Na druhou stranu škoda způsobená obžalovaným, které až soud nakonec obvinění zprostil, je nevratná. Psychická a často i fyzická, o škodě na dobrém jménu a pověsti ani nemluvě. Co s tím? Možná pro začátek neostrakizovat a nehodnotit práci státních zástupců podle toho, když v konkrétním případě věc vyhodnotili tak, že není důvod podávat obžalobu. Zdaleka ne vždy to musí znamenat ono „zametání pod koberec“, ale někdy velmi komplikované hledání práva i jisté přiměřené míry spravedlnosti.

(Autor vyučuje ústavní a správní právo na VŠ.)

Jiří Němec

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Být státním zástupcem...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu