Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Petr Kolman: Bouřej se a neposlouchaj?

Petr Kolman

Bouřej se a neposlouchaj?

Čeští Zelení nedávno představili svůj program. Ač mnoho jejich nápadů pokládám za kontroverzní či reálně neuskutečnitelné, u jednoho bych se rád zastavil. Strana slibuje volební právo od šestnácti let věku. Je třeba vytknout před závorku, že Zelení to navrhují naprosto pragmaticky. Většinu jejich elektorátu tvoří mladší lidé, tudíž pro jejich programové tvůrce nebylo těžké zjistit, že ve věkové skupině od 16 do 18 let je jejich podpora vyšší než obvyklý volební podíl 3–4,5 procenta v dospělé společnosti. Tento fakt Zeleným nelze zazlívat, pragmaticky se chová většina politických stran a hnutí – přestože jinak mají plné klávesnice řečí o blahu naší země.

Dalšími bojovníky za snížení volebního věku jsou, a to víceméně ze stejných důvodů, Piráti.

Argumentem pro návrh určitě je, že dnešní mladí biologicky rychleji dospívají, což potvrzují i vědecké výzkumy. (Z tohoto úhlu pohledu se jeví sporným, proč SZ navrhuje 16 let pro obě pohlaví, když je známo že ženy/dívky dospívají obecně dříve než muži/hoši?.)

Problém naopak je, že mnozí „–náctiletí“ často zaostávají sociálně i rozumově (řečeno modernějším slovníkem: chybějí jim sociální kompetence) , většinou chodí do škol, a nemají tedy mnoho zkušeností s reálným životem. Většinou nevydělávají a neplatí daně (pokud pomineme DPH, kterou platí z tovaru kupovaného z kapesného od zákonných zástupců, a úplně stranou ponechme daň spotřební z alkoholu a cigaret: lidé do 18 let těmito daněmi zatížené zboží přece kupovat nesmějí). Mohou tedy snadno podlehnout vábničkám různých extremistických sdružení. Pro návrh zase hovoří, že –náctiletí mívají více času (nechodí do zaměstnání a nemají zatím starost o děti), takže by teoreticky mohli mít více prostoru i mladistvého elánu ku studiu programů a chování politických stran a hnutí.

Záporem v pomyslné mozaice je, že se (nejen) kvůli věku o politiku mnozí vůbec nezajímají, takže mohou volit zcela náhodně, anebo mohou podlehnout tlaku extremistů a populistů. Pro férovost dodejme, že toto hrozí i u jiných věkových skupin. Nicméně u dorostenců, na které míří „zelený“, to dle mého názoru platí několikanásobně víc.Dalším úskalím je, že ačkoliv -náctiletí bývají v ledasčem vzpurní – řečeno s bratry Nedvědy, „bouřej se a neposlouchaj“ , v politických preferencích dle zjištění politologů často slepě kopírují rodiče, či dokonce prarodiče. Určitě se najdou i tací, již volí ve smyslu – děda ti, Matěji, přidá pár tisíc na motorku, ale hodíš mu tam tu jeho milovanou KSČM.

Raison d'etre pro zmíněný návrh naopak je, že snížení věkové hranice by mohlo posílit zájem, alespoň části mladých o politiku a správu věcí veřejných vůbec. Mohu volit – proto se budu o věci veřejné více zajímat, to dává smysl. Zde vidím asi hlavní přínos zeleného návrhu.

Kladem návrhu také určitě je, že mladí by rozhodovali o své budoucnosti, jelikož to budou právě oni, kteří budou „v budoucnosti“, o které se ve volbách hlasuje, z prapodstaty toku života zpravidla žít nejdéle.

Volební právo od 16 let chce zavést šéf největší italské opoziční strany Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo, „král italských populistů“, již deset let volí šestnáctiletí v sousedním jinak relativně konzervativním Rakousku. Je samozřejmě otázkou, zda a případně o kolik to rakouskou politickou scénu posunulo opravdu dopředu.

Podrtrženo a sečteno, návrh na snížení věkové hranice má řadu pozitivních i negativních aspektů. A určitě by se o něm měla vést plnohodnotná společenská diskuse. Určitě by neměl zapadnout pod stůl jen proto, že ho navrhuje dnes marginální (byť kdysi i vládní) politické uskupení.

(Autor je právník.)

Petr Kolman

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.