Jazyk
Zaloil jsem si novou sbírku perliček, které bění, prostodušší a prostoduší (viz dále) lidé vypouštějí z úst při pokusech o vyslovení, ale i vypouštějí z rukou při pokusech o psaní cizojazyčných názvů jídel. V anglické sekci dominuje cheesecake (čískejk, česake nebo dokonce číský dort). Francouzské cordon bleu u je zafixováno jako gordon blue nebo blu. Tradiční italské tagliatelle, latte macchiato jako mačijáto, nebo dokonce mačkijáto (co se na něm mačká, jsem se zapomněl zeptat) jsou jen začátkem dlouhého italského seznamu. Dozvěděl jsem se, e tiramisu je, zcela přirozeně, 4. pád slova tiramisa. Myslel jsem si, e italské gnocchi rozdělují českou společnost na správné proitalské milovníky ňoků nebo ňoki a pročeské milovníky gnoči, ne jsem si na jídelním lístku přečetl, e králík bude ve čtvrtek na paprice a s bramborovými knoši. Po těchto zjištěních jsem ji přestal sledovat, zda někdo píše macchiato a gnocchi s jedním, anebo se dvěma c, přestoe právě toto mělo být původně sledováno. Faktem ovšem je, e by se moná vyplatilo spíše vedení seznamu příkladů těchto slov se správným pravopisem a správnou výslovností. Zameťme si ale před vlastním prahem.
Nedávno jsem dostal zajímavý bohemistický dotaz, zda se slovo poběloššťování píše s jedním či se dvěma š. ádný slovník o takovémto procesu nic neví, přestoe si asi dokáeme představit, o co by mělo jít, proto jsem počal analogizovat a podobně jako lid, lid-ský, lid-ští, po-lid-št-i-t, po-lid-šť-ov-án-í vytvořil paralelu běloch, běloš-ský, běloš-ští, po-běloš-št-i-t, po-běloš-šť-ov-án-í se dvěma š. Hledání slovotvorných analogií je proces produktivní, hravý a nebezpečný, neboť pak můeme vytvářet neologismy ad absurdum jako poprašťování českého jazyka, pokoňšťování hovězích gulášů, pokonšťování nekonských obyvatel, a nikdo nemůe nic namítnout. Příklad slova poběloššťování nenalézá Google ani jeden, ať u s jedním, se dvěma či snad ještě s více š. Poběloššťovat taky s nulovým výsledkem, pro pobělošštit jeden jediný odkaz: Slovo bylo nalezeno v komentáři k článku na blogu h8edgereich.wordpress.com, sdělujícímu názory typu: Zastavit imigraci (a globalizaci) znamená učinit významný krok k zachování identity národů a ras. Samotný komentář, v něm zaznívá slovo pobělošštit, byť v uvozovkách, obsahuje tato slova: Pokud například pustíme do naší kultury příliš prvků z černošské kultury, je moné, e ta začne dominovat a časem nás převálcuje. Musíme být prostě silní. Přejímat? Ok. Ale pobělošštit'. Nejsem si jist, zda by autor tohoto komentáře, jistý uivatel jménem Novopatriot, měl být brán jako příklad, tak jako byla při tvorbě Příručního slovníku jazyka českého v třicátých letech 20. století citována slova autorů kánonu české beletrie jako Jana Nerudy, Karoliny Světlé nebo Elišky Krásnohorské. Odpověděl jsem tedy kulantně, e toto slovo neexistuje, kdyby ale náhodou existovalo, psalo by se se dvěma.
Nicméně je nutno podotknout, e byl dotaz inteligentní a zajímavý. Realita dnešní česky mluvící, a bohuel i píšící, společnosti je ovšem dosti jiná a Google bez problému nachází např. jakékoli varianty z významového pole jednoduchosti. Při zadání slova jednoduší se na prvních místech objeví pravopisná cvičení. První nedidakticky zaměřený příspěvek je hned špatně: V Číně to bude jednoduší, a na to počasí, říká Giovinazzi (f1sport.auto.cz, 6. dubna 2017), následně se dočteme o jednoduších daních v roce 2020 (finexpert.cz, 22. června 2016) nebo o jednoduším podnikání (Aktuálně.cz, 29. května 2005). První pravopisně korektní příspěvek je a na další straně seznamu výsledků. Jednoduší u nemohou být jednodušší. Jeden takový jednodušší server Zindulka.cz radí, abychom si naplánovali jednodušše dovolenou na moři, přibliný počet výsledků vyhledávání slova jednodušše je 135 000. Myslel jsem, e třeba alespoň jednoduchý se dvěma ch tuto prokletou skupinu slov spasí, leč hle: 22 výskytů. Jako by ve slově jednoduchý byl duch. A on tam jeden slovotvorný duch je. Vlastně duchch. Kdyby se však duchch psal se dvěma ch, pak bychom nic nemohli podušštit, tak jako se počíšťují dorty: Museli bychom podušššťovat.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.