Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Pavla Bergmannová: Nesnesitelná lehkost Platonovova bytí
Theatrum mundi
Slovácké divadlo v Uherském Hradišti sice geograficky stojí poněkud mimo naše zásadní divadelní centra, nicméně jeho tvorbu není rozhodně třeba přehlíet. Ba naopak! V této sezóně na sebe upoutalo pozornost hned několikrát. Asi nejvýrazněji pak místním skandálem, vázaným k jedné z repríz Šrámkova Měsíce nad řekou, který reisérka Anna Petrelková inscenovala jako výrazně stylizovanou směsici filmové grotesky a eroticky vyhraněného milostného dramatu. Jeden z diváků – mj. bývalý ředitel gymnázia – neunesl razantně provokující interpretaci a s vulgárními pokřiky byl následně vyveden z hlediště. Netradiční zpracování klasického textu diváky sice mnohdy pobuřuje, nicméně také dokazuje, e divadlo v Uherském Hradišti ije a klade před publikum kromě oddechové zábavy i větší nároky. Tak tomu je i v případě dalšího pomyslného vrcholu uplynulé sezóny – inscenace Čechovovy dramatické prvotiny, kterou pod názvem Platonov – Ztratil trpělivost? nastudoval reisér Břetislav Rychlík. Ten si velmi dobře rozumí zejména s vesnickou tematikou a značně si libuje ve folklórních motivech, co nechává adekvátně rezonovat se současnými problémy a vytváří ivá, aktuální díla, která diváka strhávají jak svou spontánností, tak přirozenou naléhavostí výkladu. Proto nyní tak trochu překvapil svým tradici nectícím pojetím Čechovova textu. Tento opulentní a rozmanitými postavami a tématy přeplněný kus pak – ve spolupráci se scénografem Tomášem Rusínem a kostýmní výtvarnicí Zuzanou Štefunkovou Rusínovou – přenesl do současnosti, co inscenaci činí atraktivní zejména v její vizuální podobě. Scénické řešení navíc nejednou umoňuje akčně oivovat onu záměrnou vnější čechovovskou nedějovost. Jene dění na jevišti pak v některých momentech tak trochu odvádí zájem diváků právě od důleitých dramat vnitřních, co se projevuje zejména v první půlce představení, ve výstupech soustředěných do domu Vojnicevových. Ten tvůrci pojali jako luxusní sídlo – jakési symbolické akvárium –, kam se sjídí vybraná elita. Vedlejší akce postav v druhém plánu sice tvoří barvitě ironický kolorit společnosti, nicméně mnohdy zbytečně rozptylují pozornost od zásadnějších výpovědí.
Čechovův text, který trpí začátečnickou snahou obsáhnout co nejvíce témat a motivů, není tak často uváděn právě kvůli svému rozsahu, jen vyaduje notné krácení. I v Hradišti jej upravili, nicméně i tak představení trvá téměř půl čtvrté hodiny. Ovšem i při zmíněné délce a kompoziční a tematické sloitosti díla udruje reisér spolu s herci výrazné napětí. Čechovovská společnost je tvořena pestrým spektrem postav, jejich vztahy určují v první řadě peníze, které jsou bránou k uznání i úspěchu. Slova popového osmdesátkového hitu Dávej, ber Michala Davida jsou opakujícím se leitmotivem i klíčem k interpretaci, kdy se hrdinové – pozbývající jakýchkoli duchovních hodnot – pachtí pouze za ziskem. Nebo to alespoň předstírají. V tomto ohledu by mohl být nemajetný učitel Platonov vyděděncem společnosti, nicméně dokáe okolí uchvátit svou inteligencí a překvapivě i potřebou vše krutě analyzovat. Typicky oblomovský hrdina – chytrý člověk, nicméně bez schopností se uplatnit a prosadit – také slouí jako rozbuška k odhalování ostatních postav. Zároveň hledá únik v milostných vztazích hned k několika enám, které ale postupně ničí. Platonov Davida Vaculíka na sebe strhává značnou pozornost. A oprávněně. Je radost sledovat, jak brilantně a bleskurychle střídá rozmanité nálady, jak lehce manipuluje se svým okolím, nicméně za zdánlivě bezstarostnou tváří vede vnitřní boj své postavy, která si je vědoma zbytečností veškerého jednání. Druhým zásadním tématem inscenace jsou milostné vztahy, které nabývají a jakousi melodramatickou podobu. V souvislosti s tím dostávají značný prostor enské hrdinky, které jsou – snad jen s výjimkou mladičké Marie Grekovové v podání Petry Staňkové – mnohem plastičtější ne většina muských postav a jednotlivé představitelky pak mohou rozvinout psychologicky propracované herectví. Saša Barbory Nesvadbové je křehká, důvěřivá a nejvíce zranitelná, prototyp romantické lásky a za hrob pak naplňuje uhrančivá Jitka Hlaváčová a za jakousi tvrdou maskou sebejistoty se marně skrývá vdova Vojnicevová Terezy Novotné.
Nejen všechny zmíněné výkony, ale zejména brilantní Rychlíkova reie, která Čechova směřuje od jemné imprese k leckdy a expresivním tónům, se podepisují na úspěchu náročné inscenace, je před diváky klade nejednoduché otázky, jak se vyrovnat s ivotními deziluzemi a kde najít to nejdůstojnější místo v ivotě.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.