Knihy | Listy

Knihy 4/2017

Roztratení Nemci. Na cestách po Litve, Spiši a pri Čiernom mori

– Během útěků se ztrácejí děti, mohlo by znít shrnutí reportážní knihy rakouského novináře Karla Markuse Gausse. A ty německé děti často až po desetiletích mohly začít objevovat své kořeny a jazyk a také své dávné příbuzné. Gauss v reportážích shromážděných v útlém svazku navštěvuje zbývající Němce a potomky Němců v Litvě, na Slovensku a na Ukrajině. Často píše právě o dětech, které se ztratily během útěků sem a tam koncem druhé světové války a které nakonec zůstaly bez rodičů v cizích rodinách a cizích zemích. Gauss je novinářsky zručný, popisuje vždy dějiny místní německé komunity, krajinu, kterou projíždí, často postsocialisticky neudržované budovy, ve kterých bydlí, nebo natáčí své partnery v debatě. Výhled do budoucnosti je ale bez výjimky tristní – ať jde o litevské německé spolky, jež se hádají mezi sebou, slovenský německý sbor tvořený ukrajinskými rodinami přišlými na Slovensko po katastrofě v Černobylu nebo potomky ruských Němců, pro něž měla být Ukrajina v letech po rozpadu SSSR přestupní stanicí na cestě do onoho opravdového Německa, kteří ale německy nemluví a když se prosadí, zejména nezaměstnávají nespolehlivé lidi z vlastní komunity.

Karl-Markus Gauss, Roztratení Nemci. Na cestách po Litve, Spiši a pri Čiernom mori, z němčiny přeložila Petra Thomay,

Absynt, Žilina 2017, 192 s.

-pe-

Zemřít na jaře

– Válečný román Zemřít na jaře má výbornou reklamu. Spíše než o „největší německý román o druhé světové válce od dob Güntera Grasse“ jde ale o nezávazné letní čtení. Nevtáhnou vás ani postavy, které se charakterově nemění, ani popisy vojenského zázemí, jež postrádají napětí, ani stav válkou rozbité země, který je po kapitulaci spíše kulisou k rodinné budoucnosti hlavního hrdiny než obrazem bídy. Jde o příběh mladíků Waltera a Fieteho, které na konci války na severu Německa zverbuje SS a pošle je do Maďarska bojovat proti postupující Rudé armádě, aby nakonec jeden z nich z fronty utekl a skončil před popravčí četou. A aby druhý coby řidič v zázemí pátral po svém otci přeloženém za trest z koncentračního tábora na frontu a padlém nejspíše v jedné z bitev konce války. A aby týž nakonec společně s vojáky ze stejné světnice na svého přítele při popravě střílel. V závěru v knize probleskne motiv modernizace, když přeživší z obou kamarádů nemůže najít práci jako dojič na statku, kde pracoval před odvedením na vojnu, protože tu budou spojenci mechanizovat. A musí na farmu jinou, menší, kde ještě ruční práci dojičů potřebují. Zemřít na jaře je lehkým stylem napsaný příběh z války, ale nebudete se k němu vracet, jako se nebudete vracet k běžné detektivce. Jistě je možné, že od Grassova Plechového bubínku, Lenzovy Hodiny němčiny nebo Thürkovy Hodiny mrtvých očí německé literatuře lepší román o druhé světové válce nikdo nenapsal, Rothmannův text ale s těmito klasickými romány napsanými převážně ve druhé polovině 50. let nelze srovnávat.

Ralf Rothmann, Zemřít na jaře, z němčiny přeložil Tomáš Dimter, Argo, Praha 2016, 220 s.

-pe-

Mezi Titem a Tudjmanem. Chorvatsko v letech 1989–1990

– Tématem zevrubné historické studie Mezi Titem a Tudjmanem je proměna chorvatského politického spektra v měsících před dubnem 1990, a tedy prvními svobodnými volbami, které se v zemi konaly od konce druhé světové války. Autorem publikace, jež vznikla na pražské Filozofické fakultě, je chorvatský historik nejmladší generace Boris Mosković. Ve svém textu nejprve popisuje odrazy reformního hnutí tzv. chorvatského jara z roku 1971, jak dopadaly na dění a vztahy v chorvatské politice koncem 80. let. Následně zkoumá zrod jednotlivých hlavních nových stran politického spektra, zejména přes 90. léta dominantního Chorvatského demokratického společenství (HDZ) po roce 1971 penzionovaného generála Franjo Tudjmana. Věnuje se ale i projugoslávským formacím, politickým organizacím chorvatských Srbů nebo hlavnímu tehdejšímu souputníkovi HDZ mezi nově vznikajícími stranami, Chorvatskému sociálně liberálnímu svazu. Podle Moskoviće za úspěchem Tudjmanova HDZ stála organizační schopnost jeho předsedy i nacionalistický program oslovující rozsáhlou chorvatskou diasporu, která pak činnost HDZ finančně podporovala. Díky Moskovićově práci můžeme sledovat i složité postavení Svazu komunistů Chorvatska na přelomu 80. a 90. let. Chorvatští komunisté totiž museli reagovat nejen na dění v samotném svazovém Chorvatsku a nálady mezi chorvatským obyvatelstvem, ale i na jednu z dalších vln kosovské krize, sílící národně motivované obavy chorvatských Srbů a brizantní vývoj v celojugoslávském Svazu komunistů. I pro čtenáře, který se nechce podrobně zajímat o politické zápletky jednoho roku chorvatské politiky, může být poučné dozvídat se z dobře napsaného textu, jak rychle se může zhroutit zdánlivě pevná moc jedné politické strany i jaké nástroje jednotliví političtí hráči používají v čase krize.

Boris Mosković, Mezi Titem a Tudjmanem. Chorvatsko v letech 1989–1990, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, 283 s.

-pe-

Matematický vesmír. Moje pátrání po nejhlubším smyslu reality

– Rumunský astrofyzik Mario Livio se v knize Je bůh matematik? zabýval historickým sporem, trvajícím již od časů Platóna a Sokrata, zda matematika je jen nástroj k poznávání přírody, je sama „přírodou“, již objevujeme. To švédský kosmolog Max Tegmark bez okolků tvrdí, že „náš fyzikální svět je nejen matematicky popsatelný, ale sám je matematikou... a také my jsme součástí gigantického matematického objektu, jenž vnímá sám sebe.“ Čtenáře jeho knihy to vede k otázkám, z nichž některé již slyšel: „Nežijeme v počítačové simulaci?“ Anebo: „Je umělá inteligence něčím reálně existujícím?“ Tegmark ovšem nepíše sci-fi. Vágně nespekuluje, promýšlí věci racionálně, vědecky, matematicky. Vyslovuje nejen řadu otázek, které bychom se třeba i báli si položit (Jak mohl nekonečný prostor vzniknout v konečném čase? Kam se rozpíná náš vesmír? Jsme bezvýznamní? Je čas pouhou iluzí?), ale přináší na ně i – odvážné – odpovědi. Například dochází k závěru, že v nám známém vesmíru jsme jako inteligentní bytosti nejspíš sami. Kladem knihy je systematičnost a přehlednost. Autor během svých úvah vysvětluje přístupnou a čtivou formou dosavadní stav poznání o vesmíru, nejmenších prvcích, z nichž je složen, a zákonech, jimiž se řídí. Je si vědom opovážlivosti svých vývodů, když zpola v žertu uznává, že by mu mohly „zničit kariéru“, protože znějí „dost bláznivě“. Hned ovšem pokračuje: „Šlo ale jen o zahřívací kolo – až se dostaneme ke zkoumání důsledků a testovatelných předpovědí hypotézy matematického vesmíru, bude to ještě šílenější!“ Proč by výjimečně chytří a erudovaní lidé neměli mít právo na smělé hypotézy? Že znějí neuvěřitelně, nemusí ve fyzice jak známo znamenat, že nejsou pravdivé.

Max Tegmark: Matematický vesmír. Moje pátrání po nejhlubším smyslu reality. Z angličtiny přeložil Jiří Podolský, Argo?/?Dokořán, Praha 2016, 360 s.

-tt-

Oneskorené reportáže

– Texty novináře a spisovatele Ladislava Mňačka (1919–1994) nově vycházejí v bratislavském Vydavatelství Evropa. Zatím naposledy Oneskorené reportáže, poprvé vydané v roce 1963. Jde o soubor reportáží popisující absurditu i nebezpečí 50. let v Československu. V textech tak potkáte třeba vedoucího stavby s pečlivě vedeným deníkem „pro případ soudu“, vedoucího dělnické party, který trpí šlendriánem, jaký vidí na socialistických stavbách, nebo aparát přehlíživý k technické inteligenci. Tématy z budovatelských let socialismu je ale třeba se nenechat zmást, jde vždy o literárně zručný popis lidského přemýšlení a kroků v časech, jež člověka příliš rychle unavily a jejichž tempo „z nás nadělalo šrot“.

Ladislav Mňačko, Oneskorené reportáže, Vydavateľstvo Európa, s.r.o., Bratislava 2017, 160 s.

-pe-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Roztratení Nemci. Na cestách po Litve, Spiši a pri Čiernom mori

Zemřít na jaře

Mezi Titem a Tudjmanem. Chorvatsko v letech 1989–1990

Matematický vesmír. Moje pátrání po nejhlubším smyslu reality

Oneskorené reportáže

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu